Kněz Jaroslav Krajl: Můj život provází svatý Jiljí. Chtěl bych umět na nenávist a závist odpovídat vždy s láskou

NYMBURK – Kněz Jaroslav Krajl už slouží v nymburské farnosti osm let. Kostel sv. Jiljí si velmi oblíbil. Sympatickému faráři jsme položili několik otázek s ohledem na jeho výročí. Je jím 20 let Krajlova kněžství. Rádio Patriot děkuje i za poslanou báseň Coronavir, kterou Jaroslav Krajl napsal v oněch těžkých chvílích na začátku pandemie (v druhé polovině března).

Pane faráři, v neděli 30. srpna slavíte se svými farníky 20 let kněžství. Když se ohlédnete zpět, co vidíte?
Když se ohlédnu zpět, tak vidím především to množství lidí, se kterými jsem se mohl setkat. Farář má ten velký dar, že chvíli hovoří se starostou nebo s kardinálem a za půl hodiny s bezdomovcem a může si velmi dobře ověřit, že nakonec jsme všichni především lidé. Jsem rád, pokud se mi někoho podařilo přiblížit Pánu Bohu, a moc děkuji za všechny lidi, kteří mi pomohli nebo pomáhají, bez takových lidí by byl život kněze velmi těžký.

Můžete prozradit, jaký bude program Farního dýchánku na zahradě?
Já se především těším na vystoupení hudební skupiny Kroužek, které začíná v 15 hodin. Je to pět chlapů z farnosti, kteří hrají nejrůznější písně. Ten název je motivován tím, že si řekli, že nejen jejich děti mohou chodit do různých kroužků, ale že také chtějí mít svůj „Kroužek“.

Jak dlouho sloužíte v Nymburce?
V Nymburce budu 1. září již 8 let a jsem rád, že tu mohu být delší dobu. Pro faráře i pro lidi ve farnosti je lepší, když se kněz příliš často nestěhuje.

Je vám v něčem blízký svatý Jiljí?
Svatého Jiljí jsem prakticky neznal až do doby, kdy jsem byl v roce 2000 vysvěcen na kněze a ustanoven jako kaplan ve Vlašimi, kde je také kostel sv. Jiljí. Pak jsem byl 10 let v kostele sv. Jakuba Staršího v Praze – Kunraticích a potom opět sv. Jiljí v Nymburce. Zdá se, že nějak provází můj kněžský život. Jinak sympatický je mi jako poustevník, který se s Bohem setkával především v samotě. Myslím, že všichni takové chvilky občas potřebujeme.

Co jste zaznamenal u lidí i u sebe v průběhu covidu? Nejdřív se nechodilo vůbec, pak v rouškách, musely se dodržovat rozestupy. Místo svěcené vody je u vchodu dezinfekce. Jak byste pojmenoval toto období? Je v něčem prospěšné?
Zaznamenal jsem jakou moc mají média a strach z neznámého. Zároveň jsem vděčný, že žiji v zemi, kde je náboženská svoboda, dokonce větší než v západní Evropě. I v době nejtvrdších vládních opatření byla individuální duchovní péče vždy dovolena. Bylo to období, kdy někteří mohli prohloubit vztahy se svými nejbližšími a jiní zakoušeli, jak těžké je být doopravdy spolu. Pojmenovat si toto období netroufám, ale určitě bylo prospěšné pro ty, kteří byli nuceni se na chvíli zastavit a uvědomit si, co je v životě důležité.

Bylo potřeba v té době více než dřív lidem vlévat naději?
V prvních chvílích bylo určitě důležité vlévat lidem naději, protože jsem si myslel, že touto dobou tu bude 100 tisíc až milion mrtvých a ne 400. Taková byla mediální prezentace.

Na co jste nejvíc hrdý za dobu svého kněžství?
Asi na to, kdy jsem mohl udělit svátosti vážně nemocným a pak, že jsem se mohl podílet na organizaci některých velkých setkání katolické mládeže. Ovšem asi bych spíš řekl, že jsem vděčný než hrdý. Jsem také vděčný za to, se kterými lidmi jsem mohl a mohu spolupracovat.

Připomeňte nějaký moment, situaci, příběh, na který si rád vzpomenete z farářování v Nymburce a okolí.
Těch momentů je spousta. Vždy mne velmi dojímají křty dospělých během Velikonoc, první svatá přijímání dětí a pak zakouším mnoho pěkného na farních táborech. Vtipný byl i moment, kdy jsem jednou šel okolo Elišky a jedna paní na mne volala, zda nechci na jedno. Určitě si také vzpomenu na ty chvíle, kdy mi různí lidé řekli: „Pane faráři, já to zařídím, můžete to pustit z hlavy.“ Ovšem ty konkrétní příběhy, které mne napadají, jsou asi příliš osobní, než abych je zveřejňoval.

Zaznamenal jsem, že jste chystali zájezd do míst v Itálii, kde sloužil otec Pio. Jak vnímáte patera Pia, který konal mnohé zázraky?
Pater Pio nejen konal zázraky, ale určitě byl svatý muž, protože se dokázal vypořádat se závistí svých spolubratří s láskou. Také bych chtěl umět na nenávist a závist odpovídat vždy s láskou, ale zatím se mi to daří jen občas.

Děkujeme za báseň Coronavir. Vy jste ale vydal i básnickou sbírku, že?
Ano, básnická sbírka se jmenuje Růženec a táta k tomu maloval kresby. Sbírka obsahuje 20 básní ke všem dvaceti tajemstvím (událostem), o kterých se rozjímá při modlitbě růžence v katolické tradici. Pak jsem ještě vydal básně ke křížové cestě s názvem Kunratická křížová cesta. Do Vánoc snad vydám i Credo, vše je jen samizdat.

Lukáš J. Trejbal

Jaroslav Krajl – Coronavir