Hana Nehybová z Farní Charity: Je dobré přijmout to, co je. Víra je dobrodružství života

NYMBURK – Sympatická Hana Nehybová pracuje pro nymburskou charitu s nadšením několik let. Pochvalovala si mimo jiné jarní pomoc dobrovolníků seniorům během první vlny pandemie koronaviru. Tato služba se v těchto dnech rozjíždí znovu.

Co má vše na starosti Farní charita v Tyršově ulici v Nymburce?

Farní charita se zabývá pomocí lidem v nouzi. Nízkoprahové centrum je tu pro lidi bez přístřeší. Slangově nazývaný charitní obchůdek je místem vzájemné materiální pomoci. Chari-car funguje jako doprovod potřebných, je zde potravinová banka a také půjčovna kompenzačních pomůcek. V rámci komunitního plánování ORP (obec s rozšířenou působností) Nymburk funguje dobré propojení s některými dalšími organizacemi se sociálními službami, což rozšiřuje paletu služeb konkrétnímu klientovi.

Na jakém principu funguje charitní obchůdek U sv. Mikuláše?

Charitní obchůdek je pouze název. Jinak je to prostor vzájemné materiální pomoci. Lidé přinášejí věcné dary, z nich primárně uspokojujeme potřebné osoby. Dále nás navštěvují lidé, jejichž úmyslem je drobným finančním příspěvkem přispět na chod charitních projektů. Ti si od nás darem odnášejí, co si vyberou a zanechají zde drobný finanční dar.

Pokračuje pomoc prostřednictvbím chari – taxi? Jak často?

ChariCar zatím funguje v běžném provozu, to znamená zhruba 25 jízd za týden. Běží v režimu příležitostná osobní silniční doprava dle zákona o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky. Vzhledem k tomu, že Farní charita Nymburk provozuje dopravu seniorů samostatně bez návaznosti na pečovatelskou službu, nemůže si tento program registrovat dle zákona o sociálních službách jako samostatnou sociální službu. Z toho důvodu nemůže na provoz služby a pořízení nového vozu čerpat prostředky ze standardních dotačních titulů a musí shánět peníze prostřednictvím individuálního a firemního dárcovství a skrze vlastní výnosy z darů.

V roce 2018 bylo v okrese Nymburk evidováno 7 990 osob starších 65 let, z toho 4 595 osob žijících samostatně v domácnosti (2 072 osob starších 70 let). Jedná se o seniory, kteří žijí osaměle bez rodiny a možnosti zařídit si základní životní potřeby. Mezi časté důvody patří snížená mobilita, nedostatečná infrastruktura (chybějící dopravní obslužnost, absence nízkopodlažních spojů, bariéry ve veřejném prostoru apod.). Vzhledem k omezenému finančnímu rozpočtu nemají možnost využít klasickou taxislužbu.

V těchto dnech sháníme řidiče nebo řidičku tohoto chari – taxiku.

Kolik bezdomovců (a dalších) využívá službu Nízkoprahového centra a v čem spočívá?

V současné době naši službu využívá 138 lidí. 35 z nich využívá služeb nízkoprahového denního centra k zajištění základních životních potřeb (hygiena, polévka, sociální poradenství) a řešení nepříznivé životní situace často související se ztrátou bydlení. Kromě osob bez domova pomáháme také rodinám a jednotlivcům s nízkými příjmy, a to zejména formou rozdělování potravinových balíčků, oblečení, hmotné pomoci a sociálního poradenství.

Během první vlny pandemie koronaviru probíhala u vás dobrovolnická činnost (ve větší míře). Jak ji hodnotíte?

Bylo obdivuhodné kolik lidí se přihlásilo s touhou být prospěšný a s takovým nasazením a touhou pomáhat.

Je na programu dne něco podobného i nyní, kdy je zaveden další nouzový stav s opatřeními až do 3. listopadu?

Dobrovolnicky nám pomáhá několik lidí i mimo covid a v případě potřeby jsme připraveni rozšířenou dobrovolnickou činnost opět rozšířit. Momentálně nymburská charita potřebuje potraviny. Uvažujeme o sbírce.

Spolupracujete občas s farářem Jaroslavem Krajlem. Jak?

Pan farář je informován o činnosti Farní charity Nymburk téměř ze sta procent. Je stále připraven nás vyslechnout a v rámci svých možností pomoci. Děkujeme za to.

Věříte v Boha, nebo jste hledač a na cestě?

Hledači jsme všichni a na cestě taky, s vírou v Boha to nesouvisí. Ta přijde buď na začátku, uprostřed, na konci cesty nebo nikdy. Taky ji cestou lze ztratit a zase nalézt. Je to dobrodružství života. A s Bohem mě to moc baví.

Můžete zmínit pohnutý příběh nějakého vašeho klienta?

Pan Petr pracoval přes agenturu a bydlel na podnikové ubytovně. V důsledku zastavení činnosti firmy při té jarní pandemii koronaviru byl pan Petr vyhozen z práce a přišel o svůj jediný příjem. Zůstal úplně bez prostředků. Protože nemohl platit za ubytovnu, ocitl se ze dne na den na ulici. Na doporučení známého navštívil Nízkoprahové denní centrum Farní charity Nymburk. Měl zájem si najít práci, ideálně i s ubytováním. Pracovnice pomohla panu Petrovi s hledáním na internetu, kde ho zaujala nabídka práce přes agenturu ve skladu pro jednu větší firmu. Firma nabízela i ubytování a odvoz zaměstnanců. Pan Petr zavolal na uvedený kontakt a domluvil se, že nastoupí v příštím týdnu do práce. S pracovnicí se domluvil, že do té doby bude každý den docházet do charity na jídlo a hygienu. Vybral si oblečení, aby nepůsobil první den v práci zanedbaným dojmem.

Co vám činí radost v práci, kterou děláte?

Musím přiznat, že je více povinností, ale o to krásnější je to v okamžiku, kdy se vám povede někomu zajistit například jídlo, ošacení. Že se spojíte s lidmi, kteří tu pomoc mohou dotáhnout ještě dál. Že klient může a začne znovu. Vidíte ty konkrétní věci, které zastíní to ostatní.

Máte v obchůdku všechno možné. Oblečení, ale i knížky a DVD. Co jde nejvíce na odbyt a co momentálně potřebujete, čeho se nedostává?

Frčí sezónní oblečení, ale trvale chybí vše pro pány, tedy oblečení, prádlo, obuv.

Jak vnímáte tohle podivné covidové období? 

Mnoha věcem nerozumím, přeji si, aby to skončilo. Modlím se, aby ti, kteří už onemocní, se vyléčili. Zároveň si uvědomuju, že je dobré přijmout to, co je, protože se nikdy neví, co přijde. Pak bychom mohli být smutní, že jsme to, co bylo, nepřijali a ztratili ten čas.

Lukáš J. Trejbal