Jiří Teper: Vydání nové knihy pro děti “Pohádky o domovních znameních” odsunul virus. S Honzou Vávrou chystám muzikál

Básníka, publicistu, textaře, moderátora, autora divadelních her a skvělého člověka Jirku Tepera, Nymburáka tělem i duší, určitě netřeba sáhodlouze představovat. A obšírněji se věnovat všem jeho  uměleckým aktivitám by vydalo na knihu… Napsal stovky fejetonů, písňových textů a kolem dvacítky divadelních her, určených převážně dětem. Teperově knize Milovaný obraz  se na začátku devadesátých let minulého století dostalo dvou velkých ocenění – Nejkrásnější kniha Československa a Nejkrásnější kniha světa. Na jeho adaptaci Sekorova Ferdy Mravence vyrostlo už několik generací malých diváků, vždyť je českými ochotníky uváděn už přes 40 let. V předvánočním čase si na nás udělal chvilku a poskytl nám rozhovor.

V poslední době spolupracuješ s Honzou Vávrou, napsal jsi text k několika jeho písničkám.  Kdy Vaše spolupráce začala a co byl váš první společný počin?

Ono těch textů už není několik, ale několik desítek, však také naše spolupráce už pár let trvá. Na první společnou písničku si už nevzpomínám, spíš mám vždycky v paměti ty z poslední doby. Ale hlavně nutno podotknout, že se mi s Honzou moc dobře spolupracuje, proto už ta slušná úrodička textů a následně písní.

Otextoval jsi i skladbu Houpací koně, videoklip  v Čechách a na Slovensku doposud zhlédlo okolo 200 tisíc lidí. Měl jsi při psaní textu k této i dalším písním volnou ruku, nebo konkrétní zadání od autora Honzy Vávry? 

Já pro Honzu vždycky píšu podle jeho zadání. On mi řekne, o čem bude jeho nový pořad pro děti a dá mi přímo i témata textů. Mně tenhle systém docela vyhovuje, mám prostě daný námět a mám se snažit udělat z toho jednoduchý, dětem přístupný a pokud možno i vtipný text. Co se Houpacích koní týče, zadání znělo: Napiš, že my, co hrajeme pro děti, děláme všecko pro jejich úsměv, to je naše největší odměna. A výsledek už se dobře zabydlel na You Tube, z čehož máme pochopitelně velkou radost.

 

Co dalšího spolu na příští rok připravujete?

Tentokrát chceme zkusit vlastní pohádkový muzikálek, takovou podívanou pro celou rodinu. Titul už máme, ale zatím neprozradím.

A na co nového se mohou těšit Tvoji čtenáři?

Už měla být na světě moje další knížka pro děti s názvem Pohádky o domovních znameních. Nakladatelství Albatros ji chtělo uvést na trh tento podzim, ale ze známých důvodů se vydání odsunulo. Tak budu věřit, že příští rok bude lépe a knížka přijde na řadu…

Psal jsi texty i pro kapely Blíženci a Gradace, jak na tu dobu a spolupráci s ve své době v regionu velmi oblíbenými rockovými kapelami vzpomínáš?

Moc rád! Vždyť jsme byli všichni mladí a do bigbítu nadšení. A moje práce šla většinou raz dva. V pondělí jsem dostal pásek s nějakou písničkou z anglosaské provenience, napsal jsem text, ten se ve středu nazkoušel a v sobotu už se to hrálo na tancovačce. To byly časy! Ale postupně došlo i na vlastní tvorbu, zejména v kapele Gradace, kde muziku skládal Jirka Hájek a později i můj velký kamarád Tonda Hlavička. Bohužel, na něj už všichni jenom vzpomínáme…

Je známo, že v nymburském regionu před listopadem 1989 rockové muzice “pšenka nekvetla”. Jak se k tomu stavěla tehdejší okresní komunistická garnitura?

Na nejrůznější obstrukce, zákazy a nesmyslné komise by mohli vzpomínat všichni tehdejší muzikanti, rockeři samozřejmě zejména. Já měl kliku, že kapela Gradace, když jsem s ní začal spolupracovat, hrála už pod hlavičkou středočeské umělecké agentury, kde se k nám chovali relativně slušně. A okresní cenzoříci na nás neměli žádné přímé páky. Později, když se kluci dali dohromady s Viktorem Sodomou, napsal jsem pro něj český text k písničce Jeffa Lynna Rock and roll Is King. Nazval jsem to Halabala rokenrol, skladbu kapela nahrála v Supraphonu. Písničku začali hrát v rádiu a vypadalo to, jak muzikanti říkali, na slušnou pecku. Ale ouha. Nějaký rozhlasový cenzor zapátral a zjistil, že se tam zpívá „jak si mládež základních i středních škol po večerech místo látky opakuje rokenrol“. To ale socialistická mládež přece nedělá! A písnička šla z vysílání pryč a bylo po všem…

 

Za svůj dosavadní umělecký život jsi měl možnost potkat se s řadou osobností. Je někdo, s kým ses minul a rád bys ho potkal? 

S většinou těch, které bych rád poznal, jsem se minul v čase. Tak třeba s Jaroslavem Haškem, mým milovaným spisovatelem. Toho bych rád poznal! Ale bylo by těch osobností více.

Jsi Nymburák tělem i duší. Přesto se zeptám, kdyby sis mohl vybrat, za jaký kraj či kontinent bys Nymburk vyměnil.

Já bych neměnil. Jsem v Nymburce úplně spokojen, mám rád i naše rovinaté Polabí a hospůdky v něm rozseté… Podívat se jinam, jasně, ale po nějakém čase zpátky domů.

Jana Křížová