Nymburská filmová hvězda František Burián oslaví osmdesátku! Téměř padesát let nám otevírá svět iluzí a fantazie

NYMBURK – Zapomeňte na červené koberce, oslňující blesky fotoaparátů, dychtivé fanoušky! Skutečné filmové hvězdy jsou nenápadné a málokdo o nich ví. Bez nich by nebyl celý ten filmový šrumec! Řeč je o promítačích, kteří jsou srdcem každého kina. A kino je svatostánkem filmu!

Prakticky každé kino si své promítače hýčká, pravda, dnes už není promítač sofistikovaným řemeslníkem, tep doby velí mít znalosti v oblasti IT, přesto se však poetika kina, v jeho zážitku a svébytné kultuře v mnohém nezměnila.

Svoji skutečnou filmovou hvězdu má i nymburské kino Sokol. Je jím promítač František Burián, který působí v nymburském kině Sokol již téměř padesát let a který 19. července oslaví osmdesáté narozeniny. Kde jinde, než za „mašinou“ v promítací kabině.

František Burián se narodil v roce 1942 ve Všejanech. Do kina chodil často jako divák už řadu let předtím, než se stal promítačem. První filmová představení viděl v blízké vesnici Čachovice, kde se vždy v neděli odpoledne promítalo v místní hospodě. Později začal se skautským oddílem jezdit na filmy do Nymburka. Do okresního města se v roce 1950 s rodinou přestěhovali, když tatínek dostal místo traťmistra na seřazovacím nádraží.

V sedmnácti letech se František vyučil opravářem strojního a průmyslového zařízení a při zaměstnání pokračoval nástavbou večerními kurzy na průmyslové škole. Většinu života pracoval v Nymburce ve strojírenském závodě ZOM. Právě kolega z podniku ho stejně jako další tři přivedl k promítání, kterému se František vždy věnoval při hlavním zaměstnání stejně jako všichni ostatní nymburští promítači.

Promítat se učil na promítacích strojích od firmy Dresden, které později nahradily promítačky od československé Meopty. Nejprve absolvoval desítky hodin povinné praxe a potom v roce 1976 základní promítací kurz ve školicím středisku v Klánovicích, který si později doplnil ještě o tzv. nové technologie, tedy kurz zaměřený na projekci širokoúhlých formátů. Kromě stálého kina promítal v Nymburce také po určitou dobu v letním kině, které se v sezóně provizorně zřizovalo na fotbalovém stadionu.

Povinností promítače byla, kromě samotného promítání, i příprava 35 mm filmových kopií a jejich kontrola. „Filmy distribuované na filmových kopiích se přepravovaly po železnici. Nejprve v těžkých kovových krabicích, které vážily i padesát kilogramů, později v menších plastových obalech. Někdy se do místa určení přepravovaly pozdě, takže zaměstnanci kin museli operativně dojet na nádraží. Přepravu měl na starosti zřízenec, ale výjimečně jsme si pro filmy dojeli i sami. Někdy se bohužel stalo, že filmy vůbec nedorazily a představení se proto musela rušit,“ vzpomíná František Burián.

Promítači měli na starosti běžnou údržbu promítacích strojů, ale na pravidelný servis dojížděli pravidelně odborníci z Kinotechniky. Když se v průběhu 70. let rekonstruoval interiér nymburského kina, podíleli se i zaměstnanci kina. „Dostal jsem tehdy na starosti rozměření a instalaci nových sedaček a výmalbu,“ usmívá se pan Burián, který aktivně pomáhal i s demontáží sedaček na prvním balkoně letos v březnu.

Představení se hrála od pěti do osmi, o víkendech byla navíc projekce pro děti. Diváků a s nimi i projekcí postupně ubývalo, což Františka Buriána rozhodně netěšilo. Nejprve bylo minimum patnáct prodaných vstupenek, později deset a nakonec dvě. Výjimečně se v případě velkého zájmu naopak přidávalo představení ještě noční od deseti hodin. To se stalo v 60. letech u série o Angelice, Sedmi statečných, později také u filmu Titanic. František Burián má nejradši westerny.

„Tahle práce vás prostě musí bavit, to se nedělá pro peníze, i když odměna za práci těší. Vykonávat dlouhodobě tuto profesi zásadně ovlivňuje váš život, plánujete si dle rozpisu služeb veškeré konání, je zde nutná kolegialita. Hraje se ve dnech a v čase, kdy ostatní mají volno. Fanda je zodpovědný, férový a odvádí kvalitní práci, dokáže najít vždy správné řešení vzniklých problémů. Nikdy by nepřipustil, aby se z jeho viny představení neuskutečnilo. To je prostě láska k filmu a profesi jako takové, to nelze dělat, pokud vás to nenaplňuje,“ říká jeho kolega z promítací kabiny Jiří Lejsek.

V nynějším Městském kině Sokol promítá František dodnes. Filmové promítačky Meopta nadále udržuje ve funkčním stavu, ale představení už se promítá z digitálních formátů. Objemné obaly na 35 mm filmy nahradily nejprve externí datové disky, dnes se již většina filmů stahuje z internetového úložiště, takzvaného cloudu do úložiště serveru v kině.

„Na Fandovi obdivuji neskutečnou vitalitu a chuť reagovat na nové výzvy. Práce promítače se v průběhu posledních let zásadně změnila digitalizací. V podstatě vše, s čím jsme léta žili, bylo nutné upozadit a učit se zcela jiné věci. On stejně jako já není z generace chytrých mobilů a PC techniky, takže bylo nutno začít v podstatě znovu, což spoustu jeho a mých vrstevníků odradilo a s prací skončili. To ale není Fanda, jeho touha a chuť vstřebávat nové věci je obdivuhodná,“ říká Jiří Lejsek.

Až se posadíte do měkkých sedaček a v sále pohasnou světla, vězte, že než na vás z plátna shlédnou známé herecké hvězdy, ty skutečné filmové hvězdy stojí za vámi v promítací kabině a právě ony drží klíč, jímž odemykají dveře k vašim niterným filmovým zážitkům. Jednou z těchto hvězd je František Burián.

Text: Marie Barešová, Národní filmový archiv a Lukáš Kadava, vedoucí kina Sokol v Nymburce

Foto: Dora Kubíčková, Národní filmový archiv