Slavný norský spisovatel Jo Nesbø: „Jsem stejně špatný hudebník jako Bob Dylan“

Slavný norský spisovatel Jo Nesbø přijel do České republiky propagovat svůj nejnovější román Krysí ostrov

Jeho detektivní romány, kde většinou figuruje svérázný kriminalista Harry Hole, byly přeloženy do třiceti jazyků, v celém světě se jich prodalo přes padesát milionů výtisků a vyšly ve více než stovce zemí. Přestože jsou jeho romány často doprovázeny odkazy na alba či skladby známých světových kapel a v jednom z kriminálních příběhů nazvaném Nůž rozhodující scéna celého románu spočívá v naladěné stanici v kriminalistově autorádiu, málokterý čtenář tuší, že jejich autor je i muzikant.

„S kapelou hrajeme vždy každé léto, za letní měsíce máme asi patnáct koncertů. Náš agent má volnou ruku, ale může zabukovat právě jen těch patnáct koncertů. Je to také dostatečně dlouhá doba na to, abychom se za tu dobu zlepšili. Pokud budete chtít jít na náš koncert, tak jděte na konci léta, ne na začátku,“ odpověděl s úsměvem spisovatel propagující v České republice svoji nejnovější povídkovou knihu Krysí ostrov na otázku Rádia Patriot směřující k jeho hudebním aktivitám. „Navíc spolu tak strávíme dostatečně dost času, abychom na konci toho léta byli stále přáteli,“ pokračoval s tím, že přeci jenom ale hrají ještě v jiném než letním čase. „Ještě máme takovou vánoční tradici, kdy před svátky v jednom velkém klubu v Oslo uspořádáme dva až tři koncerty. Dobré na tom je, že si nemusíme úplně pamatovat texty, protože naše publikum je zpívá s námi. Pro všechny je to taková vánoční oslava,“ říká Jo Nesbø.

Jo Nesbø hovoří o svých hudebních aktivitách

V kapele pojmenované Di Derre Nesbø hraje na kytaru, zpívá a píše texty. „Občas složíme nějaký nový song, ale je to stejné jako se psaním knih, nesmíte to dělat až tak často a s takovou frekvencí, abyste to začali považovat za práci, kterou zkrátka musíte udělat. Na koncertu s námi lidé zpívají písničky, které jsme napsali v devadesátých letech a je pro nás obrovskou výsadou mít takové publikum a takové posluchače. Ale o sobě bych řekl, že jsem hlavně spisovatel. K hudbě jsem se dostal až později v životě a považuji se ve své kapele za nejhoršího hudebníka. Něco jako Bob Dylan, ten také o sobě říká, že je nejhorší muzikant ve své kapele. Neřekl bych, že jsem nějakým rozeným muzikantem, spíše se považuji za rozeného a přirozeného spisovatele, ačkoliv to může znít nabubřele. Jako spisovatel musíte mít úplnou sebedůvěru, musíte si myslet, že jste ten úplně nejlepší spisovatel na světě, že jste vládce svého příběhu. Ale ideální je, pak ve chvíli, kdy přestanete psát, tu myšlenku zase opustit a nemyslet si, že jste pořád nejlepší spisovatel na světe. Spisovatelů, kteří změnili svět, pár je, třeba Charles Dickens, kterému se minimálně podařilo ovlivnit sociální strukturu v Anglii, ale nevím zda-li i já jsem takový spisovatel. Určitě jsem dobrý spisovatel, který dokáže světu nějak přispět. Ale jako muzikant si to úplně nemyslím,“ uzavřel Jo Nesbø toto téma.

Text a foto: Zdeněk Hejduk