Básníci do sálu U Strejčka nakýchali básně

NYMBURK – Po roce se opět v baru U Strejčka konala zavedená akce Kýchání do sazí. Dostaveníčko si tu dali básnící a muzikanti.

Do autorských civilních čtení se zapojili Olga Nytrová, Miroslav Salám Jilemnický, Gersin, Lukáš Sobíšek, Vojtěch Jan Kotek, Lucie Trejbalová, Pavel Zdražil, Tomáš Feifer a Lukáš Trejbal. Do hudební části večera patřilo vystoupení beatnického básníka Mikyho Marusjaka se svým Poetic Jamem a koncert poprockové skupiny Srdcovice.

Klubový prostor se naplnil do posledního místečka. Provozovatelé navíc nedávno citlivě vybavili sálek novými stoly a židlemi. Ty se k večeru jakým je Kýchání dobře hodily, při bigbítu na závěr se stoly mírně posunuly, aby se mohlo tančit.

Básníci se střídali po krátkých čteních, každý dobře odhadl svůj svěřený čas. Pavel Zdražil z Mezilesí bodře předčítal z nových textů. Na závěr pronesl: „Když nepřítel je ze vnějšku/je brutalita na obou stranách.“ Zkušená básnířka Olga Nytrová, která má na svém kontě desítky sbírek, četla jakýsi top výběr ze svých básní. Nytrová působí v duchovenské službě Církve československé husitské. Vede Pražský klub spisovatelů při Obci spisovatelů a také literárně-dramatický klub Dialog na cestě.

Gersin (vl. jménem Vladislav Reisinger) vydal v loňském roce u Trigonu básnickou sbírku Nespoutaná radost. Dvakrát se jeho báseň objevila ve sborníku Nejlepší básně toho roku. Klasickým čtením, dostatečně peprným, se předvedl novinář Miroslav Salám Jilemnický. Dal k dobru své krátké povídky, v nichž rozmlouvá se svým kocourem.

Po pauze začala Strejčkem pulzovat hudba. Nejprve jako výtečný doprovod deklamujícího olomouckého básníka a železničáře Mikyho Marusjaka. Ten přečetl i několik básní omluvené Vilmy Galadriel. Závěr obstarala dobře šlapající kapela Srdcovice. Ta přilákala od baru i posluchače, kteří nepřišli za poezií. Již podruhé na Kýchání spolupracovala Městská knihovna Nymburk, jejíž ředitel Jan Červinka pozdravil návštěvníky večera.

Ukázky z tvorby vystupujících básníků

Gersin (Vladislav Reisinger) – Ukrádám do paměti

Včely v úlech vyrábí
mobily, počítače
a prázdné paměti
rozvrat návratu
k poštovní trubce řeky
kvapné zdráhání rybářů
cukání koutku
splávek kroužkuje
úúúú
a nohy ryb
mívali jsme
vyhrnuté rukávy a kapra ve vaně
pak kuchyň se spoustou
slizkých šupin
pár usušit
nevypočitatelná
kolagenová kryptoměna
napí
napí
napínavá
lže relativně uvolněně
zdráhá se mezi dráty
detektoru pravdy
(ze sbírky Nespoutaná radost, Trigon 2022)

Lukáš Trejbal – Po žluté

Pět prstů černé borovice
ztišit rušičku v duši
méně je vždycky více
ticho nám zacpalo uši

Vojtěch Jan Kotek (Woÿta) – V lese nezabloudím

Tam, kde jsem doma,
snadno zabloudím.
V hlubokém háji ztemnělém
najdu se hravě zas,
tím spíš, když o zarostlé pěšině
řekl bys, že zapomněl na ni čas.
Ani v místech,
kde nadobro
zmizely
lidské stopy,
jsem se neztratil.
Když ale hledám
cestu k lidem,
v pralese slov
mapa
mi
schází.

Lucie Trejbalová alias Já z tebe vykvetu – XXX

Lekníny na vodě, kterých se nikdo neptá
Jak se máš?
Elektrizují mi vlasy,
potencionální energie,
kterou najdeš
Kterou zanecháš
Na trávě,
na řece,
nad splavem
odpusť mi modlím se ať všechno přestanem
Pro co jsi přišla, to tam nech
Jen tak zachvílíš
Než odejdeš
Orlice už šumí nad splavem
V prostorách, kde jím zmrzlinu vidličkou
se svou babičkou
Daleko za bohem
Už je kdesi třicátéj rok,
stejně jako ten před rokem
Potřebuju se zbavit západu tmy
Co mi hází světýlka starších snů
Uz je mi přes třicet, a chvíli ještě bude
Než zestárnu

Tomáš Feifer – Probuzení

Třpytivým ostřím nabroušeným o obzor
skrajuje Slunce zbytky tmy
a v téže chvíli
kdy tajemná křehkost noci
nedolomena se tiše vytrácí
zvěstují rorýsi vysoko na obloze
pravdu o vládě nad tímto jasným dnem
V zelené vůni letního jitra
slábne cinkot nedopitých číší
nejistot a strachu
Nasládlá chuť trhavého spánku
vytrácí se
v chladných kapkách rosy
jež sytí rozespalý kraj

Lukáš Sobíšek – Kamenem

Stojím uprostřed cesty,
vyhřívám se na slunci.
Déšť ze mne prach smyje.
Turisto, nešlapej prosím po mně.

Měsíční svit mne za noci rozjasňuje,
přesto zvěř po mně dupe.
Kanci do mne rypákem šťourají,
proč, zvířata, nespíte?

Přítel strom z větvoví pavučinou stínů mě přikrývá,
slastný stín v poledním slunci.
Větru zpěv mě zklidňuje.
Nerušen dokáži sebe pochopit.

Zoufale Tě prosím, Matko:
Cestu nech zarůst křovím,
trnkový val postav do cesty necitlivému životu,
živlu mého zmaru.
Nech mě v klidu Být.
Studený kameni,
nestůj ve stínu.
Vstřebej světelný paprsek do sebe,
ať tě ozařuje.

Modrá borovice,
šumíš ve větru.
Tvým slovům rozumím,
přesto Babylón z nesmyslů mezi námi.

Schoulená
jako fena v koutě
žadoníš vysát morek z kosti
rozbité studeným kamenem,
člověkem.

Olga Nytrová – Vybílit chalupu

Mám klid a pohodu
vše se srovnalo
v myšlenkách a pocitech
jak říkával Jiří Voskovec
na jaře vybílit chalupu

Pavel Zdražil – Proměny

I.

Na vrcholcích sníh.
Horalské slunce.
Oheň se vkroužil do oka.
Smích.
Voda pramení zvysoka.

Za smrkem
vyskákaly stíny:
šimraj skřítky za krkem.
A celé údolí
ztemnělo svůj klín.
S dravou říčkou stéká k nim
ozvěna všech dávných vin,
ozvěna někoho jiného…

… snad v rámu napnuté plátno,
barvy ještě v kořenech,
nedrcené,
barvy ještě v sazích.
A náhle jsou nazí!
Vystupuje čisté sukno,
osnovy a útky pro
zraňování.

Pro květ a vůni.
Nebejebetebe,
měsíc odráží se v tůni.

Miroslav Miky Marusjak – Bos primigenius taurus

Těžká je rtuť
těžší než olovo
Na co nemám chuť
je slovo volovo
Těžké je poslouchat
pitomé kecy
Těžší je se domnívat
že mluví k věci
Politická setkání
fráze na zlatém podnosu
prázdná plácání
v přímém přenosu
S trochou hereckého nadání
a fůrou patosu
jak v boxerském utkání
rozdává rány do nosu
Chrání svůj post
chrání svou pozici
staví slovní most
aby utopil na lžíci
klidně i slona
zadní vrátka jistící
pro občany zakázaná zóna
Chce se mi řvát na vola
Ach ty můj smutku
Ať všechno odvolá
vidím mu až do žaludku
Čtu tam v knize
ba čepci i bachoru
přežvýkané orwellovské vize
o šplhání nahoru

redakce