Repro foto: Rádio Patriot

ÚŠTĚK – V České republice v současné době natáčí svůj další film režisér Martin Scorsese. Pro některé scény si vybral kulisy historického Úštěka. Ve středověkém městečku by měl natáčet přímo hlavní protagonista Leonardo DiCaprio. Zatím nepotvrzená je účast další hvězdy Jennifer Lawrence, která v dramatu tvoří s DiCapriem manželský pár. Filmová produkce nicméně na den uzavře centrum města pro veškerou dopravu. 

Oscarový režisér Martin Scorsese pro tentokráte sáhnul k psychologickému dramatu podle románu Petera Camerona What Happens at Night. Manželský pár (Leonardo DiCaprio a Jennifer Lawrence) přijíždí do podivného zasněženého evropského městečka, aby zde adoptoval dítě. Svůj pobyt tráví v rozlehlém, téměř opuštěném hotelu, kde jim dělá společnost jen pár hostů. Původně vše vypadá normálně, jen je cítit určitá omšelost a zapomenutost místa. Záhy se ale hlavním protagonistům začnou dít podivné náhody a realita se zamlží. Co je skutečnost a co fantazie / blouznění? 

Právě v Úštěku by měly vzniknout úvodní a závěrečné scény filmu, pracovně nazvaného Schnapss. Potvrzené je, že na místě bude natáčet Leonardo DiCaprio. Vzhledem k ději bychom předpokládali i účast Jennifer Lawrence, tuto informaci ale filmaři tají. 

Jisté je, že produkce bude simulovat zasněžené město. Nemělo by se však jednat o klasické umělé zasněžování, spíše o iluzorní prostředky. Dále víme, že Leonardo DiCaprio bude městem projíždet v autě a záběry budou snímány z interiéru vozu a zároveň pohledem na projíždějící automobil. Ovšem podle nepotvrzených informací by jedna ze scén měla být i krátká procházka jednou z úštěckých ulic.

Filmová produkce si vyžádala uzavření celého centra města na pondělí 16. března pro veškerou dopravu. Odkloněny budou i autobusy. Předpokládejme ale, že omezení mohou být ještě v úterý 17. března, na kdy mají filmaři rezervní den v případě špatného počasí. Pro pěší bude přístup zajištěn s výjimkou míst, kde právě bude probíhat natáčení. To by se mělo soustředit především do ulice 1.máje, západně od Mírového náměstí. Přesto však bude zavřena, nebo pro dopravu omezena i část ulice Polské lidové armády a Hřbitovní. Doporučujeme respektovat přenosné dopravní značení.

Úštěk se opět stává místem oblíbeným pro filmové produkce. V minulosti se v nádherném městečku natáčely oscarový Kolja, muzikál Rebelové, hollywoodský Králíček Jojo (Jojo Rabbit), Zámek v Čechách, pohádka Krakonošovo tajemství, seriály Zdivočelá země a První republika a v poslední době aktuální rodinný film Cukrkandl. 

Josef Podolák 

RÁDIO PATRIOT – Ve vysílání Rádia Patriot můžete od ledna poslouchat nový pořad o včelách Rok včely aneb Sobotní rojení. Premiéra nového dílu nekonečného seriálu je vždy v sobotu po 10. hodině. S jednatelkou Včelí farmy AnnKas z Dubičné u Úštěka Andreou Novotnou rozebíráme jednotlivá témata a jako první jsme si vybrali: Co dělají včely a včelař v zimě. Celý díl po odvysílání najdete v našem archivu, ale protože informace nám přijdou velice zajímavé a poučné, zkrácenou formu rozhovoru nabídneme vždy i jako článek na našem webu. 

AN: Máme kolem stovky včelstev na sedmi stanovištích v okolí dvaceti kilometrů kolem Dubičné. 

JP: To je velký počet.  A díky umístění vašich úlů také ministerstvo zemědělství zakreslilo tu krásnou mapu, kde se nesměly používat novoroční ohňostroje. A za to moc děkuji.

Ano, je to tak, protože dokonce i ohňostroje včely ruší. Včely jsou citlivé nejenom na energii, ale velmi také na zvuky. A v zimním období nemají možnost se nějakým jiným způsobem zahřát než tím, že jsou v chumáči uvnitř úlu, tak při vyrušení, když se rozlezou, vystrašené právě tím hlukem, tak pak uhynou. Tak z toho důvodu je tam to ochranné pásmo.

A to je to ruší ze spánku? Předpokládal jsem, že včely v zimě prostě spí. 

Ne, včela v zimě nespí. Včela spí celkově 20 minut za den po dvou, po třech minutách a to v průběhu celého roku. V zimě jsou včelky v takovém chumáči, kde se vlastně vzájemně zahřívají a hlavně zahřívají matku. Jejich primární úkolem je dokázat tu matku dovést až do jara. Takže ji zahřívají, krmí, starají se o ni a jedna o druhou. Ve chvíli, kdy matka začne klást, tak jsou včelky schopné zahřát ten plod nebo to plodové těleso až na nějakých 35 stupňů. Jinak v úlu běžně udržují nějakých 27 stupňů. Ne, že by tam lítaly. Nelítají tam, ale v podstatě křidýlkama třepou a vibrují i celýma tělíčkama. A tím jak vibrujou, tak vlastně dělají teplo.

Ale, to musí být pro včeličky vysilující. 

Včela na jedno nakrmení vydrží zahřívání půl hodiny, víc ne. Takže se musí jít vždycky zase nakrmit. A nebo přijde čerpadlářka a ta čerpadlářka jim vlastně dodá ten medík, který mají ze zásob a následně včelka může pokračovat v zahřívání další půl hodinu.

Počkej, to jsou v úlu takhle rozdělené funkce?

Ano, jsou tam rozdělené funkce. Vlastně už ve chvíli, kdy se ta včela narodí, tak kromě toho, že jí ostatní lezou po hlavě, než ona se vydrápe z té buňky, tak vlastně první její pracovní pozice je, že se stává uklízečkou. To znamená čistí ty jednotlivé buňky, všechno potahuje propolisem, potahuje celý ten úl propolisem. V případě, že je tam nějaká mrtvá včelka, tak ji vynesou ven. Bežně se nám na jaře stává, že otevřeme ten úl a dole v takzvaném podmetu, to je prostor, který je těsně za vchodem, tak máme naskládané mumifikované myšky. Je to z toho důvodu, že když tam ta myška vleze, tak ty včely ji ubodají, protože je tam vetřelcem. Pak tu myšku obalují tyhlety uklízečky propolisem, aby se jim tam nerozložila a aby tam nedostali infekci. 

Tak to je geniální. O jednotlivých pracovních pozicích včel si více povíme příště, ale zajímá mě, co dělají trubci? 

Jsou mrtví. Jsou vyhnáni už na podzim z úlu, takže jsou mrtví. Zimu venku nepřežijí. Oni by včelkám žrali zásoby, ale přitom jsou to budiž k ničemu. V úlu je to v podstatě genderově nevyrovnaný… 

Takže trubci jsou venku, ale mrtví. A včely v zimě z úlu vůbec nevylétají?

Ne. Ve chvíli, kdy by včela teďka vyletěla ven, tak by okamžitě zkřehla a umřela. Ty včely v plus šesti stupních vlastně křehnou a umírají okamžitě. Vylétávají od deseti stupňů výš. Je opravdu velký problém, když v tomto období někdo zaťuká na úl nebo ho posune, nebo něco takového. Protože opravdu se může stát, že se ten chumel včel, to plodový těleso rozleze a tím, jak se rozleze, tak vlastně ty včely začnou křehnout, protože jim je zima.

Takže včelař v zimě do úlu vůbec neleze, ani nenakukuje?

Včelaři dělají první jarní prohlídky, až když je deset stupňů plus nebo ideálně dvanáct stupňů plus. Včelky v tu chvíli mají tendenci samozřejmě vyletět z toho úlu. A protože my včelaři jsme v tu chvíli nejteplejší místo v okolí úlu, tak si na nás sednou. My tomu s manželem říkáme, že děláme autobus. Jsme obalení od hlavy až po patu. No a ty včely mají jednu vlastnost. Ony přes zimu nelétají na záchod. Mají takzvané výkalové váčky a v nich drží výkaly celou tu zimu. Takže samozřejmě na jaře ve chvíli, kdy si na tebe sednou, tak první, co udělají, že se vykálejí. Všichni jsou přesvědčený: je to malinký zvířátko, ta z toho nadělá. Ale věřte mi, smrdí to jak bolavá noha. A opravdu jste hnědý od hlavy až po patu. A při tom počtu, kolik je jich v úlu? V tomto období 10 až 15 tisíc...

No tak to je to romantika… Kromě toho, že se všichni snaží zahřívat hlavně matku a sami sebe, něco jiného se v zimě v úlu ještě děje?

Ve chvíli, kdyby bylo trošku tepleji, což bývaly minulé zimy, tak by se mohlo stát, že matka začne klást. A to je špatně. Protože pak když přijdou opět mrazy, tak ty včely mají jako prvotní pud zůstat na tom plodu a nechodit se nakrmit. Proto se dost často včelařům stává, že jim včely umřou hlady. Je to z toho důvodu, že právě v teplém období ta matka nakladla, přestože správně od nějakého října, dejme tomu do začátkou března nebo půlky února neměla klást vůbec, ale ona prostě v tomhle období nakladla a ty včely zůstávají na plodu, aby ho hřály, aby se o něho staraly a odmítají se z něho hnout. Pokud se přes zimu oteplí, tak některé včelky budou létat pro vodu, protože samozřejmě i včely potřebují pít. Za jeden rok do úlu donesou kolem 10 litrů.

A až se oteplí, tak včelky začnou létal pro pyl. Počítám tak březen?

Záleží na teplotě, ale určitě daleko dříve. Už pomalinku budou kvést čemeřice, bude kvést třeba líska, když bude tepleji trošičku, může se olše rozbláznit, různé jívy. A když je teplý leden, tak klidně i v lednu. Ale v únoru určitě. Březen už je pozdě.

No nicméně, teď jsme tedy v tom období zima…

Přesně tak. Je to řekněme od zimního slunovratu. My se řídíme podle přírody. Takže důležité datumy jsou slunovraty a pak jaké rostliny v tu dobu kvetou nebo rostou a tak dále… 

No tak včelky necháme, ať se zahřívají, ať to vydrží, než začne zase hezky. A co dělá v zimě včelař?

Včelařův hlavní úkol je odebírat měl. To je vlastně to, když ty včelky baští, tak ony vlastně sundavají z těch jednotlivých buněk taková vosková víčka. A my podle té měli jsme schopni přečíst, co se v tom úlu děje. Měl například kontrolujeme na takzvanou varuázu. To je kleštík včelí, neboli varroa destruktor. Je to něco jako naše klíště, akorát, že tohle to chodí jenom po včelách. Parazit prostě. On pije těm včelám tukové tělísko a tím pádem oslabuje to včelstvo. Zároveň se stává to, že přenáší spoustu onemocnění. Takže my dokážeme přečíst, kolik jich tam je a odhadnout plus mínus, jak to vypadá, protože my přes zimu takzvaně léčíme. Je to spíš, dalo by se říct, likvidace toho kleštíka než léčení.

A ten kleštík je tam vždycky?

Ten kleštík je tam bohužel vždycky. Existují včelaři, který jsou přesvědčení o tom, že mají varroa rezistentní včely, ale to by musel být člověk, který v okolí 3 až 5 kilometrů nemá jiného včelaře. Je to nesmysl. Prostě ty včelky si to zatím neumějí na sobě vyčistit. Bohužel je to o tom, že stačí jeden člověk, který do těch 3 až 5 kilometrů nezaléčí nebo zaléčí špatně z jakéhokoliv důvodu a ty včelky si to vlastně vzájemně přinesou, protože se vylupujou. Jsou to lupičky holky. 

Jakože zalítne do cizího úlu, tam něco ukradne a letí s tím domů?

Kdyby jenom takhle. Včela třeba zjistí, že v tom úlu se ty holky neumějí ubránit. Sebere zbytek svýho úlu, doletí k ním a vybrakují vlastně všechno. A ty holky, který jsou oloupeny, když zjistí, že prostě neuchrání ten úl, tak vezmou ještě zbytek svojí potravy a jdou s těma lupičkama k nim domů. Takže včelař najednou může říct, teda, já jsem fakt borec, protože mám mnohem silnější včely, mám strašně moc zásob. Ano, protože si právě ty jeho loupící včely přinesly půlku zásob od souseda, i včetně včel. Jenomže si přinesly taky spoustu virů a spoustu onemocnění, a to včetně toho kleštíka…

Jak to všechno vidíte? To máte nějaké prosklené úly, anebo musíte vyloženě otevřít, vyndat třeba tu plástev nebo jak?

Ne, ne, ne. V tomhletom období rozhodně nevyndavat plástve, protože právě by to šlo k tomu rušení těch včel a to by znamenalo, že by se rozlezly a my bychom o to včelstvo v tu chvíli přišli. Stačí nazdvihnout víko úlu, podívat se, jak ty holky vypadají ze zhora, stačí se podívat dole na podložku, jak ty včelky držkujou, že se jim to nelíbí, že jim tam někdo větrá…

Kromě této péče dělá v zimě včelař i nějakou produkci? Vyrábí něco?

Produkci ne. Že by těžil něco ze včel, to ne, ale může samozřejmě z toho, co si natěžil ten rok předchozí vlastně zpracovávat. Jinak v zimě dělá včelař údržbu. Takže samozřejmě bude nějakým způsobem čistit rámečky od těch včel, bude vytavovat vosk a připravovat se na další sezonu. Stejně tak, pokud má naškrábaný propolis, tak si může udělat mastičky, může si udělat propolisovou tinkturu. Samozřejmě med už má stočený, takže ho může třeba pastovat nebo může do něho přidávat cokoliv. Takže zpracovávat už to, co vytěžil. To ano, ale těžit z těch včel ne.

Tak včelo leť!

Josef Podolák 

VERNEŘICE – Historik Petr Karlíček pokřtil třetí rozšířený dotisk knihy mapující zaniklá místa pod Bukovou horou v Bistru u Waldy ve Verneřicích. Zájem byl veliký, mnoho účastníků se dokonce vydalo těžkým terénem ze Zubrnic na Bukovku a pak do Verneřic pěšky. Kniha je unikátní a hladí česko-německé vztahy. 

Vydání publikace Průvodce po zaniklých obcích, osadách a samotách pod Bukovovou horou vzbudilo mezi zájemci takový ohlas, že se autoři odhodlali pro druhý dotisk, který nabízel nová zjištění a vzpomínky původních obyvatel, respektive jejich potomků. Jenže, pořád to bylo málo a začali se ozývat další a další lidé, kteří k tématu měli co říct. Navíc se v archivech našly nové (staré) fotografie a záznamy. Pokud tedy chtěl historik Karlíček tuto kapitolu vědeckého bádání nějak alespoň částečně uzavřít, musel vytvořit další rozšířené vydání a i když se jedná vlastně pořád o to samé, tak je to důvod ke zvýšené pozornosti zájemců o relativně nedávnou historii území Sudet.

Nově objevená historická fotografie Vitína. Zdroj: Petr Karlíček

„My jsme před dvaceti lety jako studenti vymysleli stezku, která propojovala zaniklá sídla pod Bukovou horou, pak jsme k tomu chtěli udělat drobnou brožuru, publikaci a nakonec se nám to rozrostlo na knihu a docela velký projekt. Ale vše je podáno spíše zábavnou formou. Nechci čtenáře ubíjet statistikami, počtem obyvatel a podobně,” říká autor Petr Karlíček.

Příčinou zániku sídel na jihozápadním svahu Bukové hory byla skutečnost, že se do obcí nebyla zavedena silnice. Stará Homole, Velké Stínky a samoty se nepodařilo osídlit po odsunu německých obyvatel v roce 1946 a od té doby chátraly. Jiný osud měl Vitín, kam přišli čeští osídlenci především z řad vojáků Svobodovy armády. V roce 1945 zde vznikla místní správní komise a fungovala pobočka národní školy v Malém Březně. Ani poválečným vitínským obyvatelům se nepodařilo prosadit u úřadů silnici a počátkem 50. let začali obec opouštět, zejména poté, co ve Vitíně zemřelo malé dítě, k němuž se včas po strmé lesní cestě nedostal lékař. Poslední obyvatel žil údajně ve Vitíně ještě v roce 1965. Obec Vitín nezanikla úplně, část chalup v Leštině leží dosud na katastrálním území Vitína.

Velké Stínky, Stará Homole, Vitín a další místa, kde ještě před devadesáti lety bujel hospodářský a také společenský život, si začala psát nekrolog za Druhé světové války. Obyvatelstvo bylo většinou německé národnosti a to se jim stalo osudným v poválečném vystěhování a v akcích msty a odplaty za utrpení a příkoří Čechů za Protektorátu. Kniha řeší vztahovou linku mezi národy jen okrajově a autor se tématem zabývá jen v autentických vzpomínách, vyprávěních a v zápisech z kronik. A hlavně nehodnotí. Právě proto se daří obsah sdělení podat čtenáři jako připomínku lidí, kteří v zaniklých osadách, samotách a obcích žili své běžné životy. Stěžejní informací jsou pak údaje o nových obyvatelích, mnohdy “zlatokopech,” kteří na místech dlouho nevydrželi. A když se do násilně opuštěných domů a statků někteří nastěhovali s ryzí myšlenkou na hospodaření, tvrdé podmínky nebyli s to vydržet. S nastupujícím socialismem a kolektivizací navíc systém kladl na nové hospodáře tak nesplnitelné nároky, že většina z nich to po několika letech vzdala. Místa pak postupně chátrala a dnes jsou k nalezení jen ruiny původně mohutných statků a budov, pokud vůbec. 

Historická fotografie, kde na kopci nad Zubrnicemi je Vitín. Zdroj: Petr Karlíček

„Naší motivací není vracet život tam, kde už žádný není. Ono by to ani nebylo v nějaké hezké formě. Nemůžeme očekávat, že by tam lidi chtěli dobrovolně žít. Nechceme nic opravovat, vystavět třeba nový Vitín, chalupářský nebo zbohatlický. Rádi bychom ovšem obnovili Boží muka a zaniklou kapličku na Vitíně,” vysvětluje historik Petr Karlíček. 

Zeleně značená cesta začíná u autobusové zastávky na návsi v Zubrnicích, stoupá přes zaniklou samotu Mauerschin na hřeben Bukové hory do zaniklé obce Velké Stínky a odtud po vrstevnici do zaniklé obce Stará Homole, kolem zbytku thunovské lesovny do zaniklé obce Vitín a odtud přes zaniklou samotu Tscherlaken do Malého Března. Samoty Mauerschin a Tscherlaken nikdy neměly české názvy.

Na tři desítky účastníků křtu třetího vydání Průvodce si nejprve dopřály procházku po části zelené turistické stezky. Vyrazili ze Zubrnic, obtížným terénem a v nevlídném počasí vystoupali na Bukovou horu a následně se přesunuli do Verneřic, kde už nejen je čekalo v Bistru u Waldy pohoštění. Prostorem voněl výborný guláš, opečené jitrnice a další dobroty a čepovalo se březenské pivo. Z verneřického bistra a řeznictví se kromě místa s prodejem kvalitního masa od místních chovatelů a obědové jídelny s domácí kuchyní postupně stává i kulturně společenské centrum obce. „Pojali jsme to jako neformání akci, spíš takové setkání sousedů a účastníků výpravy. Jsem moc rád že Petr Karlíček s nápadem souhlasil a myslím, že všichni byli spokojeni. Každopádně podobných akcí na letošní rok plánujeme více,” slibuje majitel podniku Walter Oberländer.

My v Rádiu Patriot budeme dění ve verneřickém bistru sledovat a budeme čtenáře a posluchače pravidelně informovat. Už nyní můžete ve vysílání během rána a dopoledne všedních dní slyšet, co je právě v nabídce poledního menu na konkrétní den.

Josef Podolák 

Zdroj: České dráhy

KRUŠNÉ HORY – Od pondělí 2. února se postupně rozbíhají jarní prázdniny ve všech regionech České republiky. Hned první týten mají volno školáci v Ústí nad Labem, Mostě a Chomutově. Doprava Ústeckého kraje (DÚK) i letos nabízí cestujícím pohodlné spojení do Krušných hor. 

Skibusy a skivlaky zajišťují přímé spojení do oblíbených horských středisek, jako jsou například Telnice, Moldava, Cínovec, Boží Dar, Klíny nebo Petrovice. Díky pravidelným spojům se mohou cestující dostat do hor bez auta a s jistotou, že se vyhnou kolonám i problémům s parkováním.

Na železniční lince T8 na Moldavu dochází v období prázdnin k posílení provozu. Vlaky jezdí i ve všední dny, aby vyhověly zvýšené poptávce během zimní sezóny.

DÚK navíc umožňuje přepravu lyží, snowboardů i sáněk zcela zdarma. Cestující tak mohou pohodlně cestovat i s vybavením bez dalších nákladů.

Pro jednodenní výlety se vyplatí využít jednodenní jízdenku DÚK. Tato jízdenka umožňuje neomezené cestování v rámci systému DÚK po celý den až do čtyř hodin ráno následujícího dne. K dispozici je také zvýhodněné skupinové jízdné, například pro dvě dospělé osoby a až čtyři děti za 340 Kč nebo pro pět osob bez omezení věku za 510 Kč.

Mobilní aplikace DÚKapka poskytuje přehledné informace o spojích, možnost nákupu jízdenek a aktuální informace o provozu.

DOUPOVSKÉ HORY – Na 130 hektarech lesostepi ve východní části Doupovských hor má vzniknout rezervace pro zubry evropské. Projekt počítá v první fázi se sedmi zubry a dvanácti divokými koňmi. Počet zvířat se má postupně zvyšovat. Kopytníci pomohou přirozeně udržovat druhovou rozmanitost vzácné krajiny. Nejprve ale musí záchranářská organizace Česká krajina vykoupit pozemky od soukromých vlastníků. Celkem je potřeba 2,5 milionu korun. Pomoc s realizací může každý prostřednicvtvím sbírky na darujme.cz.

Je to nejsilnější příběh, jaký se odehrál v ochraně přírody na evropském kontinentu. Zubr evropský byl tisíce let vládcem evropské i české přírody. Pod tlakem lidí postupně mizel z krajiny, až ho člověk po první světové válce ve volné přírodě vyhubil úplně.

Na celém světě přežilo jen několik málo zvířat v zoologických zahradách a oborách. Některá z nich byla přestárlá, nemocná, neschopná rozmnožování. Situace byla téměř beznadějná. „Vzácnější, takzvaná nížinná linie zubrů pochází z pouhých sedmi zakladatelů. Na záchraně celého druhu se pak podílelo jen dvanáct zakladatelů,“ popisuje zoufalou situaci zubrů po první světové válce Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky, který se ochraně zubrů v Česku věnuje. Díky mezinárodnímu úsilí se podařilo zubry zachránit a od 50. let minulého století vracet zpátky do přírody.

„Pro ochranu zubrů je zásadní zakládání nových rezervací. Právě adaptace zvířat na odlišné prostředí pomáhá zvyšovat jejich genetickou rozmanitost. Vytvoření nové rezervace v Doupovských horách je proto velmi důležité v rámci ochrany zubra evropského v České republice,“ zdůraznil Miloslav Jirků a doplnil: „Řada tuzemských i mezinárodních analýz, které vznikaly v minulých letech, jednoznačně označila Doupovské hory jako naprosto ideální lokalitu pro zubry.“

Nová rezervace vzniká díky spolupráci ochranářských společností Česká krajina a Refugium. Na výkup pozemků pro novou rezervaci se může podílet také veřejnost, která může přispět přes dárcovskou stránku.

Zubr evropský. Foto: Vojtěch Lukáš

Za prvních několik dnů se již podařilo vybrat 10 procent potřebné částky. „Jako lidstvo jsme se na málokom tak provinili, jako právě na zubrech. Na druhou stranu právě příběh zubrů ukazuje, že nikdy nemusí být pozdě, že i v téměř beznadějné situaci existuje šance na záchranu. A právě tuto naději na záchranu zubrů mohou nyní lidé podpořit příspěvkem na novou rezervaci v Doupovských horách na dárcovské stránce rajprozubry.cz,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

V Doupovských horách vzniká rezervace pro zubry a divoké koně na ploše více než 130 hektarů. Nebude sloužit jen pro ochranu zubrů jako celoevropsky významného druhu. Pastva velkých kopytníků bude především udržovat pestrou a různorodou krajinou a dlouhodobě tak zajistí domov pro stovky vzácných druhů rostlin a živočichů. „Společným projektem pastevní rezervace v Doupovských horách se konečně naplňují naše vize ohledně moderní ochrany přírody ve střední Evropě,“ zdůraznil Prokop Svoboda, zakladatel ochranářské společnosti Refugium. V Doupovských horách se zachovala pestrá mozaika kvetoucích luk s mnoha vzácnými druhy květin, včetně orchidejí, motýlů a ptáků se střídá s mokřady a starými sady. Pastva zubrů a divokých koní právě v takové krajině pomůže udržet její otevřený a pestrý charakter.

Doupovské hory

Společnost Česká krajina má s chovem zubrů dlouhodobé zkušenosti. V rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice chová největší stádo těchto vzácných kopytníků v České republice. Díky jejich přítomnosti vzrostly počty jedinců vzácných druhů rostlin a živočichů u Milovic o stovky i tisíce procent.

Na výkup pozemků pro rezervaci velkých kopytníků v Doupovských může veřejnost přispět prostřednictvím portálu darujme. V první fázi projektu by mělo v rezervaci žít 7 zubrů a 12 divokých koní, zvířat by mělo postupně přibývat.

redakce

Pivnice Pod podloubím v Úštěku. Foto: Petra Kasperová

ÚŠTĚK – Historickou budovu Pivnice pod podloubím na Mírovém náměstí v Úštěku koupí město. Přestože Úštěk splácí velké dluhy po bývalém vedení, zastupitelé souhlasili tento objekt za 9,5 milionu korun od současných majitelů odkoupit a zvýšit nabídku pohostinství ve městě. 

Majitelé objektu čp. 58 v městské památkové zóně Úštěka se rozhodli ukončit hostinskou činnost a prodat celý historický objekt, který po staletí sloužil jako restaurace a dříve také hotel. Vzhledem k tomu, že jim nebyl osud místa lhostejný, nabídli nejprve budovu městu. A to zareagovalo, jak nejlépe mohlo. Přestože se Úštěk potýká se splátkami úvěrů a vratek dotací ze špatně vedených investičních akcí předchozího vedení, to současné si je vědomo, že nechat si ujít nákup takto strategické budovy v centru města je nevratné. V patře domu jsou navíc tři bytové jednotky. A ty chce město po nezbytné rekonstrukci komerčně pronajímat. 

Zámecký hotel. To byla původně Pivnice pod podloubím v Úštěku

„Pro město Úštek je to strategická budova. Je to poslední možná budova, kde se dá provozovat restaurační činnost v centru. A my nechceme, aby se opakovalo to co v minulosti, že hotel s restaurací Patriot a kdysi oblíbená Restaurace Na růžku dnes patří vietnamským obchodníkům. Nic proti nim, ale myslíme si, že v naší památkové zoně by měly fungovat i jiné podniky,” konstatuje starosta Ondřej Elísek.

Pro město to nebude jednoduché. Stále má dluh téměř 63 milionů korun, přitom rozpočtově hospodaří se zhruba 130 miliony korun na rok. Ale díky rozumné ekonomice se letos podařilo umořit 32 milionů z původních zhruba 150 milionů dluhů, aniž by se to dotklo fungování města. Přitom Úštěk byl v roce 2022 na pokraji krachu. Na začátku roku 2023 dokonce město nemělo na běžný chod úřadu. „Bylo mi hodně trapně, ale my jsme si tehdy půjčili peníze od místního podnikatele, abychom vůbec mohli jako úřad fungovat, na účtech města prostě nebylo ani na provoz,” vzpomíná starosta Elísek.

Město se pomalu mátoří z finační rány a to, že si dovolí koupit novou budovu dává naději, že směr je správný. Ostatně, v turisty navštěvovaném středověkém městěčku si návštěvník v podstatě nemá kde spočinout v klasické restauraci. „Po převzetí nemovitosti budeme samozřejmě vyhlašovat nabídku na provozování restaurace a důraz bude na to, aby nový provozovatel netočil jen pivo, ale aby oživil kuchyni,” přeje si starosta Úštěka Ondřej Elísek.

Budova má zajímavou historii. Místní vzpomínají, jak v zadním traktu býval sál, který vyhořel při hasičském plese. „Jako z Formanova filmu Hoří má panenko. Při požáru sálu hasiči vyhazovali piáno z okna. Jinak to celý lehlo popelem,” vzpomíná Jiří Malý.

Vedoucí kultury a propagace Města Úštěk Petra Kasperová o historii budovy Panského domu píše:

Jediný sál na plesy a divadelní představení byl v kině (PLA 3), to bylo ale adaptováno Čsl. státním filmem (přistavěl promítací kabiny) a v budově již tancovat nemohli. A tak členové hasičského sboru v roce 1949 navrhli vystavět větší sál adaptací malého sálu v zadním traktu restaurace Panský dům, a jeho rozšířením o zadní trakt, jehož majitel se záměrem souhlasil. Hasiči vykonali velký kus práce. Na adaptaci odpracovali nespočet hodin. Zvětšili plochu sálu, zvedli strop a rozšířili sál o jeviště. V přízemí pod sálem ale byly umístěny chlévy výkupny dobytka, což nebylo zrovna hygienické prostředí pro kulturu. Dne 3. 2. 1963 při hasičském plese sál vyhořel. Ze vzpomínek našich občanů víme, že hašení požáru se nedařilo. V té době byly velké mrazy. Blízký rybník Barvíř byl zamrzlý až na dno, voda z hydrantů zamrzala, než se dostala k proudnicím a mrazem praskaly i hadice. Brzy začala hořet břidlicová střecha a břidlice praskaly, hvízdaly a létaly jako rakety na náměstí a až do Vilové čtvrti za rybníkem. Někdo vypustil prasata z chlévů pod sálem a otevřel bránu ze dvora na náměstí. Prasata se ráno našla až na nádraží a prý byla i v kostele. Při vyšetřování příčiny vzniku požáru bylo zjištěno, že v komíně domu byl zazděn dřevěný trám, který se vznítil a od něho se rozšířil na celé patro budovy. Tak úštěčtí přišli o jediný sál v Úštěku určený k tanci. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového kulturního domu.

Poznámka autora: Celá transakce tak dává naději, že kromě toho, že město bude mít historickou budovu ve svém vlastnictví, návštěvník i místní si budou přímo v centru Úštěka moci konečně dojít na snad dobrý oběd či veřeči.

Josef Podolák 

ÚSTECKO – Severočeské policie pátra po dvou ženách, které okrádají převážně seniory v nákupních centrech. Zřejmě se jedná o cizinky.

Vzorový případ krádeže v době předvánočních nákupů řeší tepličtí policisté. Obrátila se na ně žena v seniorském věku, která si uschovala peněženku do tašky, kterou měla zavěšenou na rameni. Když provedla nákup v supermarketu a chtěla zaplatit u kasy, zjistila, že peněženku v tašce nemá. Přivolaní policisté zajistili kamerový záznam, na kterém jsou vidět dvě podezřelé ženy přímo při krádeži. Stejné ženy mají na svědomí i další obdobné krádeže na seniorech v Ústeckém kraji. Mohlo by se jednat o cizinky a policisté se obrací na veřejnost s pomocí ke ztotožnění osob, případně s informací o jejich pobytu, či výskytu. Poznatky přivítáme na lince 158. Za spolupráci děkujeme.

por. Bc. Ilona Gazdošová
tisková mluvčí Policie ČR

ÚŠTĚCKO – Od 1. prosince začne platit zákaz používání zábavní pyrotechniky, kromě “prskavek” kategorie F1, na velké části republiky. V platnost vstupuje novela zákona, která jasně definuje území, na kterých se nesmí používat ohňostroje ani další světelné či hlukové efekty na bázi explozivního odpalu. Důvodem je ochrana přírody. Na území národních parků a zvláště chráněných území je zákaz absolutní. 

Nový Zákon o pyrotechnice č.344/2025 Sb. podstatně zpřísňuje pravidla pro prodej a užívání pyrotechnických výrobků. Zakazuje prodej pyrotechniky ve stáncích a na tržnicích (kromě kategorie F1). Zároveň vymezuje zóny, kde se nesmí takové výrobky používat pod přísným postihem pokuty.  Zákon přímo říká: S účinností od 1. prosince 2025 zákon o pyrotechnice zakazuje používání pyrotechnických výrobků, s výjimkou kategorie F1, pokud jde o jejich odpalování nebo užívání k provádění ohňostrojných prací nebo ohňostrojů, ve vzdálenosti do 250 metrů od objektů, jako jsou nemocnice, domovy pro seniory, stacionáře, útulky, záchranné stanice, zoo, objekty k chovu zvířat a další. 

Obce mají možnost vydat vlastní zákaz na konkrétní území

Novela zákona posiluje pravomoce obcí, které si mohou zvolit, kde ohňostroje na svém katastru povolí a kde ne. Může se jednat o úplný zákaz nebo zákaz pouze na určitou dobu, rovněž se může jednat o zákaz na celém území nebo jen na části obce. Právě vydané zákazové mapy jsou ale pro každého závazné a tam nelze vyjednat žádnou výjimku. 

Na Úštěcku jsou zákonem definovány zóny zákazu odpalování ohňostrojů například na ploše a v okolí jezera Chmelař, na většině území města Úštěk, úplně pak například ve Vědlicích, Starém Týně, v Ostrém, Rašovicích, Kalovicích, Rochově, Držovicích, Lukově, Dubičné a Bílém Kostelci včetně Pohorska. Na dalších místech je zákaz na části území obce. 

Jde o ochranu přírody a hlavně zvířat

Ministerstvo zemědělství zveřejnilo přehlednou mapu, kde je možné se předem informovat, zda v místě plánovaného odpalu například vašeho novoročního ohňostroje se dopustíte přestupku s tučnou pokutou, nebo můžete být takzvaně v klidu. MAPA ZDE. Hranice zákazových zón jsou dány zejména potřebou klidu pro lidi a zvířata. Zcela logicky je tedy zapovězena hlučná pyrotechnika v okolí nemocnic, stacionářů a domovů pro seniory. Ovšem nové nařízení hlídá i lokality s hospodářskými zvířaty nebo třeba včelstvy. 

Město Úštěk žádný oficiální ohňostroj na oslavu přelomu roku neplánuje, novela zákona tak plány vedení radnice nijak nekomplikuje. 

Josef Podolák 

Kolesový parník Labe. Zdroj: parniklabe.cz

ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ – Doprava Ústeckého kraje letos připravila adventní plavby pro veřejnost. Lidé se budou moci svézt unikátním kolesovým parníkem Labe na linkách T91 a T92. Vůbec poprvé bude možné využít lodní dopravu i v období před vánočními svátky, a to v rámci běžného tarifu DÚK bez jakýchkoliv příplatků. 

„Lodní doprava je dlouhodobě součástí krajského integrovaného systému. Adventní plavby jsou novinkou, kterou chceme nabídnout nejen pravidelným cestujícím, ale i širší veřejnosti jako příjemné zpestření adventního období. Na lodích platí běžné jízdenky jako v autobusech nebo vlacích, což je v rámci republiky unikátní,“ uvedl krajský radní pro dopravu a silniční hospodářství Tomáš Rieger.

Plavby se uskuteční od 27. listopadu do 21. prosince 2025, vždy od čtvrtka do neděle podle zvláštního jízdního řádu.

• Linka T91 (Ústí nad Labem – Litoměřice – Roudnice nad Labem a zpět) bude v provozu ve čtvrtek, pátek a neděli.
• Linka T92 (Ústí nad Labem – Děčín – Hřensko – Bad Schandau a zpět) bude jezdit v sobotu.

Na adventních plavbách bude platit standardní tarif DÚK. Cestující mohou využít běžné papírové i elektronické jízdenky, například zakoupené prostřednictvím mobilní aplikace DÚKapka. Jízdenka pro dospělého z Ústí nad Labem do Litoměřic například vychází na 53,10 Kč.

Součástí plaveb bude také drobná ochutnávka regionálních produktů pro děti i dospělé, a to do vyčerpání zásob.

Větším skupinám doporučujeme rezervaci míst prostřednictvím Centrálního dispečinku DÚK na čísle 475 657 657.

ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR připravila pro širokou veřejnost fotosoutěž Příběhy Českého středohoří. Příští rok to bude právě 50 let od vyhlášení chráněné krajinné oblasti v tomto nádherném regionu naší republiky. 

Krajina magických horizontů, to je naše nejrozsáhlejší sopečné pohoří – České středohoří. Suché stepi, stinné listnaté lesy, květnaté louky, staré sady, sluncem rozpálené skály, chladné rokle se suťovisky i množství dalších přírodních stanovišť umožňují život mimořádnému počtu rostlin i zvířat. Za touto pestrostí nestojí jen složité přírodní procesy, ale i mnohasetleté lidské hospodaření, díky kterému se tomuto kraji přezdívá Zahrada Čech. V roce 2026 uplyne půl století od vyhlášení chráněné krajinné oblasti, která přispívá k uchování a péči o zdejší přírodního bohatství pro budoucí generace. Oslavte toto výročí s námi a zapojte se do fotografické soutěže. Nejlepší fotografie se stanou součástí putovní výstavy a ostatní vystavíme na našich sociálních sítích.

Zaměření soutěže:

• snímky z území CHKO a národních přírodních rezervací a památek v péči Správy CHKO České středohoří* – detaily i panoramata, fotografie druhů, památné stromy
• hospodaření v krajině a péče o ni
• drobné stavby, aleje, remízky, lidová architektura
• akce pro veřejnost pořádané Správou CHKO České středohoří

Časový harmonogram:

• Uzávěrka příjmu soutěžních fotografií: 30. ledna 2026
• Vyhlášení výsledků soutěže: 19. března 2026 a předání cen
• Zahájení putovní výstavy: březen 2026

Soutěžní kategorie:

• Děti a dospívající (věk 3-18 let)
• dospělí (18-60 let)
• senioři (60+)

Jak se do soutěže zapojit?

Soutěžící vybere 1 až 6 vlastních fotografií a zašle podle návodu odkaz ke stažení na email: jan.albrecht@aopk.gov.cz