KOLÍN – Přesně v nedělních sedmnáct hodin se po odpočítávání starosty města Kolína Michaela Kašpara rozsvítil i nazdobený vánoční stromek na kolínském Karlově náměstí. Jako jinde i zde tento akt doprovodil kulturní program.

Ten otevřel Dětský pěvecký sbor kolínské 4. základní školy řízený Lenkou Dvorníkovou, který zazpíval několik vánočních skladeb. Hlavní hvězdou letošní první adventní neděle byl zpěvák Kristián Šebek vystupující s pořadem Můj vzor božský Karel. „Nechci jej napodoboval, ale vzdát mu hold,“ vyznal se mladý interpret, který později na pódium pozval i svoji mladou maminku, také zpěvačku.

V doprovodu starosty města Michaela Kašpara přišlo následně na jeviště kompletní vedení města, dále ještě prezident automobilky Toyota Koreatsu Aoki a její mluvčí Tomáš Paroubek, kteří předali přítomnému faráři Jánu Halamovi šek na sto tisíc korun, coby příspěvek na obnovu varhan v chrámu svatého Bartoloměje.

Farář Ján Halama přebírá šek od ředitele Toyoty Koreatsu Aoki na rekonstrukci varhan. Foto: Zdeněk Hejduk

Farář i starosta poté společně zapálili první svíčku na adventním věnci a první muž města Michael Kašpar poté odpočítal rozsvícení stromu i dalších světelných atrakcí umístěných na náměstí. Podvečer pak pokračoval programem Kristiána Šebka, nechyběli andělé na chůdách z kolínské společnosti Poprávu, ve stanu Kidz Town Kolín došlo na tradiční vánoční zvyky, vedle pak pózovala kompletní betlémská rodina.

Zdeněk Hejduk

KOLÍN – Již po dvanácté zorganizovala kolínská radnice festival pohybového a nonverbálního divadla pod názvem Gasparáda, který v Kolíně vznikl před mnoha lety jako uctění památky místního rodáka Jeana Gasparda Deburaua. Letos jej věnovala francouzskému mimovi Marcelu Marceauovi, který při návštěvě Kolína s myšlenkou festivalu poprvé přišel.

Ve dvou dnech se na kolínském Karlově náměstí odehrálo šestnáct představení cílících především na dětského diváka, a to už od ranní páteční pohádky hrané Divadlem Tondy Novotného pro děti z mateřských škol. Největší úspěch zaznamenala po právu hlavní hvězda festivalu novozélandský mim s norskými kořeny žijící v Praze Trygve Wakenshaw, který svými etudami rozesmál mladé i odrostlejší návštěvníky, a to v pátek půlhodinovou ochutnávkou a v sobotu hodinovým představením Nautilus.

Výročí Marceaua vzdali hold i studenti HAMU, kteří ve svých etudách přepracovali některá jeho proslavená čísla jako Malá kavárna, Umění ticha nebo Stvoření světa. Pompézní a přitom poetickou tečku za festivalem udělal o sobotní noci soubor V.O.S.A. Theatre imaginárním představením Fénixova zahrada, v němž kolínský rynk zaplnil svítícími artefakty s živou muzikou, ohňovými efekty, artistickými čísly a ptáky vznášejícími se nad hlavami diváků nebo obří nafukovací rybou plnící údajně po políbení přání. 

Zdeněk Hejduk

Punková legenda S.P.S. na Barvách léta v Poděbradech. Foto: Zdeněk Hejduk

PODĚBRADY – Tradiční festival nazvaný Barvy léta se uskutečnil u poděbradského Jezera třetí červencový víkend. Hudební přehlídka organizovaná kapelou Tři sestry začala už v pátek, hlavním festivalovým dnem byla ale sobota, kdy už v jednu hodinu po poledni hudební maraton odstartovala trash metalová partička Braindead z Jičína.

Pražští Lety mimo si přivezli na oživení svého soundu violoncellistku Aničku, první, kdo přilákal větší počet fanoušků před pódium byli slánští Totální nasazení. V tropickém počasí přišlo vhod vodní osvěžení z hadice, které na fanoušky z pódia stříkal sám Pavel Martinek řečený Mafuna, jeden z hlavních organizátorů festivalu.

Lety mimo mají novou posilu – violoncellistku Aničku. Foto: Zděněk Hejduk

Po punkovém setu kapely S.P.S. došlo na vyhlášení běžeckého závodu Magorova desítka nazvané po basovém kytaristovi Ing. Magorovi Tomáši Doležalovi, který se sám běhu zúčastnil a skončil ve své věkové kategorii na třetím místě v běhu na deset kilometrů. „No, v tom tropickém horku to nebylo moc komfortní,“ smál se později. Diplomy přebíraly i děti závodící v běhu na symbolických tratích.

Pak už počet návštěvníků v areálu zhoustl a davy nadšených fanoušků aplaudovaly sety slovenských Horkýže Slíže, pardubické Vypsané fiXy, po setmění s množstvím světelných a pyrotechnických efektů a největší hity hrajících Tří sester i závěrečných metalových Dymytry s nezbytnými maskami. Ve stanu pak vyhrávali písničkáři Láska a kníže pornofolku Záviš.

Poprvé se za občerstvení platilo bezhotovostně pomocí nabitých pásků, po každém vystoupení areál opouštělo množství fanoušků, aby se smočili v Jezeru, jehož pracovníci díky pásce a celodennímu vstupnému umožnili odchody a příchody k osvěžující vodě. Nedočkavci si už teď mohli koupit vstupenky na příští ročník.

Zdeněk Hejduk

Fotogalerie (foto: Zdeněk Hejduk):

KOLÍN – Vítězstvím mladé kolínské kapely pojmenované HiHead skončil letošní již čtrnáctý ročník Toyota Beat Festivalu odehrávající se poslední květnovou sobotu v amfiteátru kolínského Kmochova ostrova. Na první místo skupinu vyneslo 815 hlasů poslaných prostřednictvím SMS fanouškovských zpráv, druhá, také kolínská hudební parta, Wasabi obdržela o pouhý jediný hlas méně.

Wasabi původně vůbec soutěžit neměli, ale skupina 13 PM z důvodu onemocnění zpěvačky, byla nucena svoji účast zrušit dva dny před konáním festivalu. „Wasabi měli hrát původně ve stanu, oslovili jsme je se soutěží a oni ji za dvacet minut potvrdili,“ chválili pořadatelé. Na třetím místě se umístila parta z Chlumce nad Cidlinou kombinující metal s dechy říkající si Morte Forte s 327 hlasy, nepopulární čtvrté místo obsadil projekt Honzy Darebného Ksanax & the Spicy Lords u jehož jména svítilo na ledkové obrazovce číslo 205, v cirkusových kostýmech muziku s nádechem psychedelie a pod názvem Comedy & Beat hrající trojice dostala 118 hlasů a alternativa party Srdcovice zkoušející v Kutné Hoře zaujala 16 fanoušků.

Vítězové obdrželi od automobilky, která dala festivalu jméno, šek na padesát tisíc korun určených na natočení desky.

Už v půl druhé odpoledne svými fanoušky zaplnil amfiteátr písničkář Pokáč, na kterého přišly především děti v doprovodu rodičů a společně vystáli frontu na merch i podpisy a společná fota a pak se bavili u všech jeho hitů nejen pro nejmenší. Ohromný posun předvedli vítězové minulého ročníku KluciZND kteří zaujali perfektním výkonem a pódiovou prezentací, stejně tak laureáti předminulého festivalu, kapela eNDee, která dorazila v podobě regulérního bandu a s čerstvou již třetí deskou pojmenovanou Ama. Závěr dvanáctihodinového maratónu obstaraly hudební sety Vaša Patejdla a tvrdé kapely Support Lesbiens, první s kapelou, vokalistkou a sedící za klávesami rozezpíval fanoušky hity kapely Elán, druzí předvedli energický rock s anglickými texty.

Kromě hudby na přítomné čekala výstava automobilů, živý jukebox, pro děti malování na obličej, výroba placek, airbrush i nafukovací atrakce a soutěže. „Přehlídku navštívily téměř čtyři tisíce lidí a na charitativní účely se na vstupném vybralo sto padesát pět tisíc korun. Tento výtěžek Toyota rozdělila mezi kolínský nadační fond Nevzdáme to na pořízení speciální tabulky s piktogramy pro ulehčení komunikace mezi dětmi s těžkým autismem a rodině Bártů na pořízení přídavného pohonu pro invalidní vozík jejich dcery Kateřiny,“ shrnul Tomáš Paroubek, manažer kolínského závodu Toyota odpovědný za bezpečnost práce a vnější vztahy.

Zdeněk Hejduk

KOLÍN – Sobota 20. května v kolínském sále Na Zámecké patřila tanci – místní Gina Bellydance Studio zabývající se především výrazným břišním tancem s netradičními rekvizitami bilancovalo sezonu a pozvalo si i hosty.

Moderní hip hop předvedly dětské skupiny Freaks Crew a Endorlino, klasické mažoretky reprezentovala taneční skupina Vergillio, jejich modernější podobu twirling sólově předvedly Radka Macháčková a Dora Karpíšková, pestré taneční spektrum doplnila Česká Beseda a klasický country tanec v podání seniorek říkajících si Country 3D ze Třech Dvor. Z Polních Chrčic zase přijel soubor Chrtky tancující na písně Tepláková souprava i Thriller, společenské tance jako chachu a salsu pak předvedla dvojice Alžběta Tvrzníková a Jaromír Kupr, lehce netradiční byla ukázka bojového umění capoeira. Zaplněný sál tvořený především příbuznými a kamarády vystupujících pochopitelně vytvořil perfektní diváckou kulisu.

Zdeněk Hejduk

Autor: Pája Junek

Kniha: Deník šíleného režiséra

Vydavatelství: Vlastní náklad

Žánr: DENÍKOVÉ ZÁPISKY

Stran: 169

Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK

Hodnocení: 60%

Pája Junek je muzikant hrající v mnoha kapelách, z nichž největší stopu zanechal v té pojmenované Malá bílá vrána, ale působil i ve skupinách Zputnik, Nahoře pes, Uširváč či ve vlastním projektu Pája Junek & Girls a mnoha dalších. Nejvíce se však proslavil coby kameraman, režisér a vůbec tvůrce video klipů pro spousty hudebních part napříč žánry, především punkových.

Pája Junek

S kamerou zaznamenával i dění na festivalech, kromě jiných třeba PodParou nebo Valník. Ve své knize pak s humorem jemu vlastním přiznává, že si na svůj denní chléb vydělává i natáčením porna. Přestože v prologu knihy vročeného do podzimu 2009 popisuje, jak si koupil tlustý sešit, do něhož bude zapisovat všechno zajímavé, z následujících stránek je jasné, že místo tužky jde o klávesnici počítače a oním sešitem jsou facebookové stránky.

Třináct kapitol je vždy rozdělených podle ročních období, v nich pak autor líčí své zážitky z hraní, natáčení, případně soukromého života. Citace ze sociálních sítí pak potvrzují časté diskuze přátel. Knížka není zřejmě primárně určena coby román na čtení na jeden zátah od první do poslední stránky, asi ideální její použití je náhodně ji otevřít a přečíst si pár stránek pro navození atmosféry a pobavení. Což opravdu funguje. Pája Junek má dar zestručnit své prožitky do jedné věty, a ještě je vypointovat. „Byl jsem na 15. narozeninách kapely Uširváč, kde jsem dříve hrál. Všichni jsme od těch dob zestárli. Až tedy na bubeníka Karla Jenčíka, protože ten byl starý už tenkrát,“ zní třeba jedna ze vzpomínek. Pod statusem o filmu Babovřesky se rozvinula diskuze, kterou facebookový přítel Páji Pavel ukončil větou: „Někde jsem četl názor, že českému filmu by prospělo, kdyby režisérů bylo o Trošku míň.“ Podobnými vtípky je kniha prošpikována, ať už líčí renovaci venkovské chalupy či profesní zážitky. A opravdu baví, několikrát jsem se nad ní zasmál nahlas. Na druhou stranu ze setkání a spolupráci s kapelami Plexis, Laura a její tygři, Mňága a Žďorp a mnoha dalších by se dala vytěžit kniha zcela jiného typu, typicky vzpomínková a opravdu deníková. Možná by nebyla tak vtipná, ale zase by více čerpala z opravdového života. Ale autor tuhle chtěl takhle, tak nám ji tak nabízí. A když už kniha z muzikantského prostředí, tak o ilustrace v ní se postaral Golda, baskytarista a zpěvák plzeňské kapely Znouzectnost a o typografii a sazbu Vráťa Horčík, rovněž baskytarista souboru Schodiště, dříve Nahoru po schodišti dolů band.

Slavný norský spisovatel Jo Nesbø přijel do České republiky propagovat svůj nejnovější román Krysí ostrov

Jeho detektivní romány, kde většinou figuruje svérázný kriminalista Harry Hole, byly přeloženy do třiceti jazyků, v celém světě se jich prodalo přes padesát milionů výtisků a vyšly ve více než stovce zemí. Přestože jsou jeho romány často doprovázeny odkazy na alba či skladby známých světových kapel a v jednom z kriminálních příběhů nazvaném Nůž rozhodující scéna celého románu spočívá v naladěné stanici v kriminalistově autorádiu, málokterý čtenář tuší, že jejich autor je i muzikant.

„S kapelou hrajeme vždy každé léto, za letní měsíce máme asi patnáct koncertů. Náš agent má volnou ruku, ale může zabukovat právě jen těch patnáct koncertů. Je to také dostatečně dlouhá doba na to, abychom se za tu dobu zlepšili. Pokud budete chtít jít na náš koncert, tak jděte na konci léta, ne na začátku,“ odpověděl s úsměvem spisovatel propagující v České republice svoji nejnovější povídkovou knihu Krysí ostrov na otázku Rádia Patriot směřující k jeho hudebním aktivitám. „Navíc spolu tak strávíme dostatečně dost času, abychom na konci toho léta byli stále přáteli,“ pokračoval s tím, že přeci jenom ale hrají ještě v jiném než letním čase. „Ještě máme takovou vánoční tradici, kdy před svátky v jednom velkém klubu v Oslo uspořádáme dva až tři koncerty. Dobré na tom je, že si nemusíme úplně pamatovat texty, protože naše publikum je zpívá s námi. Pro všechny je to taková vánoční oslava,“ říká Jo Nesbø.

Jo Nesbø hovoří o svých hudebních aktivitách

V kapele pojmenované Di Derre Nesbø hraje na kytaru, zpívá a píše texty. „Občas složíme nějaký nový song, ale je to stejné jako se psaním knih, nesmíte to dělat až tak často a s takovou frekvencí, abyste to začali považovat za práci, kterou zkrátka musíte udělat. Na koncertu s námi lidé zpívají písničky, které jsme napsali v devadesátých letech a je pro nás obrovskou výsadou mít takové publikum a takové posluchače. Ale o sobě bych řekl, že jsem hlavně spisovatel. K hudbě jsem se dostal až později v životě a považuji se ve své kapele za nejhoršího hudebníka. Něco jako Bob Dylan, ten také o sobě říká, že je nejhorší muzikant ve své kapele. Neřekl bych, že jsem nějakým rozeným muzikantem, spíše se považuji za rozeného a přirozeného spisovatele, ačkoliv to může znít nabubřele. Jako spisovatel musíte mít úplnou sebedůvěru, musíte si myslet, že jste ten úplně nejlepší spisovatel na světě, že jste vládce svého příběhu. Ale ideální je, pak ve chvíli, kdy přestanete psát, tu myšlenku zase opustit a nemyslet si, že jste pořád nejlepší spisovatel na světe. Spisovatelů, kteří změnili svět, pár je, třeba Charles Dickens, kterému se minimálně podařilo ovlivnit sociální strukturu v Anglii, ale nevím zda-li i já jsem takový spisovatel. Určitě jsem dobrý spisovatel, který dokáže světu nějak přispět. Ale jako muzikant si to úplně nemyslím,“ uzavřel Jo Nesbø toto téma.

Text a foto: Zdeněk Hejduk

Autor: Matěj Ptaszek

Kniha: Reportáže z rozervaného ráje

Vydavatelství: Galén

Žánr: CESTOPISNÉ POVÍDKY

Stran: 235

Hodnocení: 75%

Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK

Matěj Ptaszek je bluesman, zpěvák, kytarista a hráč na foukací harmoniku, i nefanoušci žánru jej zaznamenali coby hospodského muzikanta ve filmu Ondřeje Trojana Občanský průkaz. Kromě toho je ale také publicista a vystudovaný fotograf, na kontě má pět natočených CD a tři napsané a vydané učebnice hry na foukací harmoniku. Tři roky s polskou manželkou žil v Kolumbii a na jihu Ekvádoru, což zúročil již v knize Posekej si ten trávník, nejsou vidět hadi. Ta současná obsahuje více jak čtyřicet více či méně dlouhých literárních útvarů, které by se daly zařadit spíše do povídkového žánru než do čistého cestopisu. Ptaczek v nich má dar okamžitě navodil přesnou náladu a atmosféru, k čemuž mu slouží třeba výstižný popis prašné cesty, kapek deště na pleši či psů peroucích se o kosti. Většina textů není dlouhých, takže autor musí dokázat zaujmout hned v jejich úvodu a přes krátký děj okamžitě pointovat. A to jak úsměvně, třeba když opilý řidič zastavující mu coby stopaři nařkne Čechy z mučení turistů na základě shlédnutí snímku Hostel nebo držení minuty ticha za všechny ženaté na imigračním úřadě, ale i ty vážné, to v případě pokud mu v Ekvádorské centrální bance míří na krk a břicho samopaly dva vysocí indiáni coby místní ochranka. Kromě Ekvádoru a Kolumbie, kterou častuje přídavkem země magického realismu, přidal spisovatel ještě zážitky z Peru, Panamy či Guatemaly. Autor vzhledem ke své dobré jazykové vybavenosti často zapřádá s obyvateli řeč a tato slova psaná kurzívou vkládá i do textu. Celkové vyznění knihy, ilustrované množstvím výborných a především černobílých fotografií, je že v Latinské Americe žijí samí pohodoví a přátelští lidé, což naláká potencionální návštěvníky daleko víc, než strohé cestopisy. A to ještě coby bonus Matěj Ptascek cestuje po republice s besedami prokládané pochopitelně i muzikou.