Den architektury v Nymburce si letos posvítil hlavně na kino. Navrch přidal i další místa (stavby) pro kulturu
NYMBURK – V sobotu 3. října se v kině Sokol i před ním konal již devátý Den architektury. Ten letošní se zaměřil na kina, kulturní domy a další stavby, v nichž se odehrával a odehrává kulturní život ve městě. Organizátoři ho pojmenovali Bijáky a kulturáky. O architektuře zasvěcené kultuře promluvil Jakub Potůček, o té nymburské Jan Červinka. Velmi zajímavý byl také filmový dokument Natura Urbana: The Brachen of Berlin. Radio Patriot oslovilo tahouna Dne architektury v Nymburce Jana Červinku, aby ten právě uplynulý zhodnotil.

Jan Červinka: Kino je nejlepší kulturní dům ve městě

Jan Červinka
Jak hodnotíš letošní Den architektury v Nymburce? Ať už co se týká návštěvnosti, tak třeba atmosféry.
Ohlédnutí je celkově již devátým rokem podobné: báječný sváteční den. Únavu z příprav vždy překryje radost ze zájmu veřejnosti, přátelská atmosféra, nejrůznější setkání, obohacení přílivem nových informací a kulturních zážitků. Letos se například podařilo vybrat a zajistit pro nymburské diváky dva velmi kvalitní filmové dokumenty. Nemluvě o hlavním řečníkovi, kterým byl skvělý Jakub Potůček, velký znalec architektury 20. století.
Čím tě letošní téma zaujalo, vzrušuje? Je to i stav duše?
Letošní téma jsem zcela záměrně věnoval nymburskému kinu a jasné redefinici této stavby Ivetou Friedelovou (ředitelka NKC, momentálně na mateřské – pozn. aut.). Dospěl jsem k přesvědčení, že by bylo užitečné zhodnotit Ivetou zvolený směr, definovat kvality samotné architektury nymburského kina a zkusit si udělat představu o pomyslné kulturní mapě města a o místu, které v ní kino zaujímá. Proto jsem na začátku tohoto kalendářního roku téma vybral.
Mluvil si např. i o tom, že nyní v Nymburce moc sálů a vlastně míst pro kulturu není, ubývají?
Výsledkem příprav na letošní Den architektury byla mimo jiné právě ta pomyslná kulturní mapa města. Kde všude se kultura v Nymburce provozovala a provozuje? Jaké stavby v minulosti naši předkové pro kulturu stavěli? Jaké jsou k dispozici dnes a v jakém stavu? Od jara jsme s fotografem Davidem Růžičkou jezdili na kolech po Nymburce, fotili a natáčeli. A výsledek? Situace v Nymburce vlastně velice trefně vypovídá o zdejší kulturní politice, které asi chybí dlouhodobý jasný směr a přesný cíl. Potěšující zpráva ale je, že kulturní aktivity zdola si svá útočiště vždy najdou.
Můžeš posluchačům nastínit, o čem vlastně byla tvá přednáška, kterým směrem se vinula?

Jakub Potůček
Přednáška nebyla má, ale společná s Jakubem Potůčkem. Před třemi lety jsem dospěl ke konceptu dvou mluvčích, protože ho pro Nymburk považuji za velmi přínosný. Přibližovat konkrétní témata nejen výkladem o situaci v Nymburce, ale také o tom, co se děje za humny. Proto každý rok zveme někoho zvenčí, kdo má přehled a přináší zkušenosti odjinud.
Takto jsme v roce 2018 hovořili s Janem Zikmundem z Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze o mizející industriální architektuře, a to jak v Nymburce, tak v České republice a nechyběly ani inspirativní příklady ze zahraničí.
Minulý rok jsme s Jakubem Potůčkem mluvili možná o vůbec nejdůležitějším tématu současných měst, kterým je bydlení. Podívali jsme se na různé podoby a specifika bydlení v Nymburce a Jakub dodal velice důležitý přehled o architektuře a bydlení ve 20. století.
A letos jsme mluvili o kinech a kulturních domech, ale i dalších místech, prostorech a stavbách, které souvisí s kulturou. Například o zdejší absenci důstojných výstavních prostor s kvalitní dramaturgií. Kde jsou zlaté časy Papyru…

Připomínka Galerie Papyrus nymburského patriota Karla Říhy
Které místo pro kulturu považuješ ty za své erbovní a které za stálé, takzvaně na jistotu?
Velké objevy člověk prožíval na moštárně a U Huličků. Nezapomenu ale také například na to, jak Galerie JII ve spolupráci s dalšími dobrovolníky třikrát upozornila na neutěšený stav některých nymburských sakrálních staveb v rámci Noci kostelů. V roce 2011 to byla kaple u divadla, dva následující roky bezprizorní hřbitovní kostel sv. Jiří u zimního stadionu, kde se dodnes nic nezměnilo. V roce 2012 uspořádala Galerie JII a Wojttech koncert v kině. Cílem bylo upozornit na to, že kino je nejlepší kulturní dům ve městě, a že tam lze dělat i ledacos jiného než jen promítat večer filmy. Tuto myšlenku začala naprosto perfektně rozvíjet Iveta Friedelová o několik let později. Kino je pro mne jednoznačně nejlepší místo. A nejlepší kulturní akce posledních let? Jednoznačně Restaurant Day. O přednášce jsem tuto akci také zmiňoval, mimo jiné proto, že skvěle prověřuje na nejrůznějších místech Nymburka kvality jeho veřejného prostoru. Obrovským zážitkem pro mne loni bylo uzavření části ulice Komenského před gymnáziem pro auta v rámci připomenutí společenských změn roku 1989. Jen tak si v klidu chodit po ulici…

Návštěvnost letos nebyla nijak velká, čím si to vysvětluješ?
Kapacita kina je hodně přes tři sta míst. Komorní klubová akce bude v takovém krásném velkém sále vždy vypadat poněkud drobně. Projekce je ale velkorysá. Prvních pět let Dne architektury v Nymburce jsme připravovali procházky městem, na které většinou dorazilo osmdesát až sto zájemců. Organizačně jsme je tehdy zajišťovali s Jendou Chrtkem a Jendou Ritterem ml. Od roku 2017 program připravuji ve spolupráci s NKC v kině a obvykle přijde kolem padesáti lidí. Letošní rok je samozřejmě nejen pro kulturu velmi specifický. Přesto na přednášku a filmové projekce zavítalo dohromady přes padesát zájemců, a to je vzhledem k aktuální situaci milé. V širší perspektivě pro mne osobně není málo jedna obohacená duše.
Prozraď v krátkosti i další a doprovodný program sobotního Dne v kině.
Spolek Kruh, který již deset let organizuje a zastřešuje Den architektury po celé republice a na Slovensku, pořádá také filmový festival Film a architektura. Ten lokálním organizátorům nabízí projekce snímků, které by se třeba do Nymburka nikdy nedostaly. A ty filmy vždy přinášejí možnost inspirace i pro Nymburk. Do filmového festivalu jsme se letos zapojili počtvrté. Osobně jsem byl z obou snímků nadšený. Jak tématy, tak zpracováním.
První snímek se jmenoval Natura Urbana: The Brachen of Berlin (Německo, Velká Británie, Matthew Gandy, 2017). Film skvěle přibližuje místa, která v poválečném Berlíně zůstala z nejrůznějších důvodů ladem a staly se z nich v podstatě divoké přírodní parky. Jsou jimi fascinováni jak botanici, architekti a umělci, tak běžní obyvatelé, kteří hledají klid v rušné metropoli. Do toho však vstupují nejrůznější zájmy, například developerů.
Druhý snímek se jmenoval What It Takes to Make a Home (Kanada, Daniel Schwartz, 2019) a věnoval se roli architektů v problematice bezdomovectví. Film přibližuje život lidí bez domova v Los Angeles a Vídni. A projekty uskutečněné v obou městech, které se snaží vytvářet inkluzivnější městské prostředí pro všechny.
Nedílnou součástí Dne architektury v Nymburce je dětský program. Věříme totiž ve vzdělanou a kultivovanou budoucnost. Před několika lety ho zavedla architektka Radka Brožová a letos se ho ujaly studentky architektury Markéta Osifová s Hanou Václavkovou a Markétiny sestry Emma a Julie. Program nazvaly Kino v kině aneb Neseď doma v paneláku, přijď tvořit do coolturáku. Děti měly možnost proměnit papírovou krabici v budovu kina, vyzdobit ji zvoleným architektonickým stylem a upravit interiér včetně miniaturního hlediště a jeviště s plátnem. A filmem, většinou pohádkou nebo večerníčkem.
Máš nějaký sen, nebo nápad, kde by se mohla v Nymburce kultura odehrávat? Může to být stávající místo, nebo vysněné, ještě nepostavené.
Nepochybně. Při přednášce o kultuře v Nymburce jsem zmiňoval několik industriálních staveb, kterým by velmi slušela konverze na kulturní prostory. Cukrovar je promarněná šance, ale prádelna v Kolonii, dřevěné skladiště a drážní vodárna u hlavního nádraží, výtopna nedaleko místního nádraží, krásná budova bývalé textilky Hermíny Pickové v samotném historickém centru… A moc by se mi líbilo, kdyby se jednou někdo inspiroval studentskými projekty knihovny na Kostelním náměstí od Marie Eliášové a Viktórie Mravčákové. Studenti architektury na UMPRUM přinesli před několika lety do Nymburka vůbec velmi svěží a neotřelé nápady. A skutečný nymburský sen? Tím byla zakončena má část přednášky a bylo to hlavní sdělení letošního Dne architektury: jednoznačně nymburské kino podle architektky Marcely Steinbachové. A pevně věřím, že se naplnění tohoto snu dočkám.
Zajímá mě tvůj první kulturní zážitek. Na čem si byl?
Ten první by mne také zajímal. Dobrá otázka. Horší je paměť. Jako jedny z prvních kulturních zážitků asi byly s rodiči a bratrem blučinské hody, výstava originálů nejvýznamnějších státoprávních listin na Pražském hradě, představení v Národním divadle, půlnoční mše. To vše v 80. letech. Později třeba tvé Kluby hledačů nebo akce Jendy Kynčla.
Jaký bude Den architektury příští rok? Ví se už téma?
Na Den architektury si vedu seznam. Pořád se rozrůstá, různě se proměňuje. Příští rok bude v Nymburce Den architektury již podesáté. Uvidíme, co se bude jevit jako aktuální.
Lukáš J. Trejbal
Foto: David Růžička, archiv Jana Červinky
Fotogalerie z letošního ročníku Dne architektury v Nymburce:






































