Kolínskému režisérovi Michaelu Tarantovi připravují k životnímu jubileu vydání monografie

Michael Tarant

KOLÍN / PRAHA – V Národním muzeu Praha připravuje Markéta Trávníčková k sedmdesátinám knihu, která zmapuje divadelní život režiséra Michaela Taranta. Začínal jsem stejně jako on v Krajském divadle v Kolíně, tak si dovolím na jeho úspěšnou éru vzpomenout.

S Michaelem jsem se potkal poprvé v Kolíně, kde nastudoval východoněmeckou inscenaci Případ Adam a Eva v roce 1983. Byla to úspěšná komedie, kde jsme fungovali jako kapela. Já chodil na konzervatoř a byl začátečník, co se týká divadelní práce. Bylo odvážné, že Michael mi dal další práci, Mandragoru, kde jsem celou renesanční muziku obstarával sám. Hodně jsme jezdili s Mandragorou po vlasti – Letohrad, Polička a další štace. Michael jednou zaskakoval za Jirku Mášu v roli sluhy a on z toho udělal divokou improvizaci. Na Vlašském dvoře v Kutné hoře jsme provozovali pěkné představení Sto dukátů za Juana. Užilo se legrace hodně i v divadelním klubu či na „herečáku“. Míša taky jedné noci spal před klubem na chodníku, byl mráz… a tak to odskákal.

Dalším představením bylo A zbylo jen ticho. Tam složil na texty Achmatovové muziku k písničkám Vladimír Mišík, já scénickou hudbu. Hráli jsme živě jen kytara a bicí a Michael nám dal volnou ruku. Nakonec získala inscenace cenu na soutěži divadel. Dodnes některé skladby hraji. Ale objevily se hádanice s vedením divadla. „Oni tě zničí!“ hrozil mi Michael. Nezničili, ale muziku k Dekameronu jsem už nedodělal a byl odejit.

Pak Michael přesídlil do Pardubic a já napsal hudbu ke hře Bitva na Moravském poli. Přijel jsem s hotovou hudbou do Pardubic a za divadlem na lavičce, proti myslivecké hospodě, jsem mu přehrál „dílo“. Pamatuji, že na píseň Den svatého Rufa jsem měl několik melodií včetně kramářské. Michael si vybral nakonec tu moji „středověkou“. Některé herce jsem pak učil hrát, protože Michael chtěl po nich hudební výkony. To byla legrace velká. Pan Hyhlík hrál třeba velký buben na pardubickém zámku… Tarant mi pak nabídl, zda bych nechtěl v Pardubicích provozovat malou divadelní kapelu, k tomu však nedošlo. Michael pak cestoval po celé republice Hradec, Ostrava, Kladno…

Sám Tarant popsal kolínskou éru jako čas hledání sebe, vlastního výrazu a rukopisu: “Podstupoval jsem čím dále tím větší riziko, ale dík tomu nacházel svou cestu. A také vděčím velmi dobrému souboru, že mne postupně přijal.” Fungovalo to tehdy i opačně, on přijal nás.

Jiří Červín

Z životopisu Michaela Taranta

Narodil se v roce 1953 v Praze, vystudoval Státní konzervatoř Praha – obor herectví/režie 1977 a první angažmá získal v Krajském divadle v Kolíně jako režisér.

Dále působil:
1990 – 1992: Východočeské divadlo, Pardubice – umělecký šéf, režisér
1992 – 1994: Národní divadlo Moravskoslezské, Ostrava – umělecký šéf, režisér
1994 – 1996: Klicperovo divadlo, Hradec Králové – umělecký šéf, režisér
1996 – 1999: Kladenské divadlo – ředitel, umělecký šéf
2000 – 2009: režisér na volné noze

Hovoří anglicky, polsky a rusky.
Michael Tarant je ženatý a má dvě dcery. Na svém kontě má režie více než 140 divadelních činoherních, operních i baletních představení nejen v ČR, ale i v zahraničí. Jeho rukopis nese řada režií televizních inscenací a filmů. Rozsáhlá je také jeho pedagogická činnost – Státní konzervatoř Praha, Ježkova konzervatoř Praha, JAMU Brno. Je nositel mnoha cen „Libušek“ a prestižních ocenění, patří mezi naše přední režiséry. Jeho režijní práci znají soubory divadel i diváci v Praze, Liberci, Olomouci, Chebu, Ústí nad Labem, Českém Těšíně, Brně, Pardubicích… V zahraničí pracoval na představeních například v Polsku, Litvě, Německu nebo Švédsku. Obrovská šíře umělecké práce Michaela Taranta mu dává možnost každé představení nastudovat detailně dramaticky, hudebně i pohybově.

Zdroj: Osobnosti.cz