Nadšené, rozesmáté a plné nymburské divadlo slavilo s firmou Peťura stavebniny 30 let existence. Ne náhodou se hrál titul Prachy!!!
Zleva vrchní řada: Michal Dlouhý, Jiří Peťura, Ondřej Vetchý, Zdeněk Košata a Richard Trsťan. Zleva spodní řada: Vanda Hybnerová, Štěpánka Peťurová a Sabina Laurinová
NYMBURK – V rámci oslav 30 let od založení firmy Peťura stavebniny se smálo zaplněné nymburské divadlo při komedii Prachy!!!. Právě na tento titul pozval zakladatel obchodní společnosti Jiří Peťura významnější zákazníky a byl to pro ně dárek a poděkování.
„Titul nebyl vybrán náhodně. Ve světě byznysu, ve kterém působím, jde hlavně o peníze. Neměly by se ale vytrácet důležitejší aspekty života jako přátelství, důvěra a ochota a schopnost pomáhat. Těch třicet let, které tady dnes slavíme, bylo náročných a krásných zároveň. Děkuji vám všem, našim zákazníkům a partnerům a budu se těšit na setkání za dalších třicet let,” ujal se slova před samotným představením dojatý Jiří Peťura a popřál všem v hledišti, aby se dobře bavili. Slavit by správně měl až 19. října, protože to je přesné datum, kdy v roce 1992 začal s podnikáním, ale to prý bude už jen v úzkém kruhu rodiny. (Právě v tento den přineseme na webu Rádia Patriot obsáhlý materiál o historii a současnosti společnosti Peťura stavebniny, s.r.o.)
Bláznivou komedii Prachy!!! napsal britský dramatik Ray Cooney v roce 1994 pod názvem Funny Money, tedy v době, kdy Jiří Peťura s partnery provozoval v Nymburce obchodní společnost, pohostinství a řeznictví a postupně se profiloval na stavebniny. Téměř tři dekády neubraly divadelnímu kusu ani samotnému oslavenci, ať již v osobě Jiřího Peťury nebo přímo firmě, nic na svěžesti a dobrém nápadu. Komedie Prachy!!! je prostě stále současná. Excelují v ní Vanda Hybnerová a Ondřej Vetchý.
Protagonisté s kufříky nymburského piva. Jen Ondřej Vetchý dostal Plzeň 🙂
Jean (Vanda Hybnerová) připravuje večeři na oslavu narozenin svého manžela, mírného účetního Henryho (Ondřej Vetchý). Každou chvíli mají přijít hosté, ale oslavenec má zpoždění. Když konečně přijde, Jean ho nepoznává – Henry chce okamžitě emigrovat do Barcelony! Má k tomu ovšem pádný důvod: v metru omylem sebral cizí kufřík nacpaný bankovkami v hodnotě tři čtvrtě milionu liber. Ponechat si evidentně špinavé peníze je však těžší než k nim přijít. Jakmile se na scéně objeví dva policisté (Zdeněk Košata a Michal Novotný), přátelé Vic a Betty (Pavel Kikinčuk a Sabina Laurinová) a drzý taxikář Bill (Richard Trsťan), rozpoutá se zběsilá hra na kočku a myš plná nečekaných zvratů, v níž se oba manželské páry snaží pomocí falešných identit za každou cenu peníze udržet. Vše se tedy točí okolo nesprávného kufříku a kufříky (správnými) nymburského piva byli při děkovačce, kromě květin a samozřejmě honoráře, odměněni i samotní protagonisté.
Návštěvníci a zároveň gratulanti byli z představení nadšení. Už během vystoupení publikum často propadalo ve spontánní smích a potlesk. Do značné míry tomu pomáhaly zjevně aktualizované repliky, které ve scénáři nebyly a “odbouraly” samotné herce. V nymburském divadle se radovalo dlouho do noci, ale že tam ve čtvrtek 8. září slaví 30 let existence firma Peťura stavebniny, kromě pozvaných poznal jen málokdo. Velká plachta totiž vydržela na budově divadla jen několik hodin, na příkaz radnice musela být z nepochopitelných důvodů odstraněna.
„Jsme rádi, že jsme letošní výročí mohli oslavit, jak s těmi nejbližšími obchodními partnery a kolegy, tak se všemi našimi zákazníky a Nymburáky vůbec na červnovém hlavním dni oslav pod nymburskými hradbami s hlavní hvězdou skupinou Chinaski. Jestli budeme dělat nějakou větší akci pro veřejnost i v příštím roce ukáží následující měsíce. Současná doba je velmi nejistá a za třicet let podnikání jsem snad ještě takto napjatou atmosféru v obchodě nezažil. Nevíme, jak to bude s cenami energií, materiálu, práce. Pokud bychom museli začít razantně šetřit, tak to bude právě na takovýchto akcích, protože prioritou pro nás je udržet firmu v dobré kondici a zaměstnancům nesáhnout na plat, nebo nedejbože dokonce propouštět,” uzavírá Jiří Peťura.
Josef Podolák
