NKÚ si posvítil na Labe. Peníze na splavnění mizí v projektech. Stát utratil už skoro miliardu, ale na výsledku není nic vidět
POLABÍ – Největší naše řeka Labe má logické předurčení být dopravní tepnou. Samozřejmě nejen pro osobní dopravu, ale i pro nákladní. Jenže, aby se jí stala, je potřeba dobudovat dva důležité úseky – Děčín a Přelouč. Státní pokladnu už plánování a vizualizace přišly na necelou miliardu. Ale ve výsledku se nic nezměnilo. Lodě stále plout nemohou.
Nějvyšší kontrolní úřad spočítal, že na přípravy plavebních stupňů Děčín a Přelouč už bylo vynaloženo 927 milionů korun. Tato závratná suma ale ve finále není nikde vidět. U Děčína je stále sucho, jez a plavební komora chybí a kolem Přelouče se proplout do Pardubic nedá, protože už dávno vyprojektovaný plavební kanál nemá patřičná povolení k realizaci.
Sepecializovaný server ZDopravy uvádí tato čísla: “Na jez pod Děčínem už padlo 625 milionů korun, na přípravu jezu u Přelouče vynaložilo Ředitelství vodních cest 302 milionů. Výsledek je nulový: tedy skomírající nákladní plavba, která se na nákladní dopravě obecně podílí mizivým procentem. Čeští silniční dopravci loni přepravili 480 milionů tun, ti železniční téměř sto milionů tun. Lodě jen 1,4 milionu tun.” A to je údaj o celé republice.
Polemika se vede o ekologii vodní dopravy. Z logiky věci by právě převoz nákladu po řece měl být nejekologičtější ze všech, pomineme-li koňské spřežení, nebo lidskou silou tlačený trakař. Ale i tam je to diskutabilní. Jenže, řeka v poslední době sucha teméř neteče a i po proudu musí lodě výrazně používat motory k pohybu. To, že na lodích neplatí emisní limity, narozdíl od automobilů, a mnoho z nich je v podstatě ekologickou katastrofou, se ví. Respektive, emisní kategorie existují, ale legislativa je nijak neřeší a nepostihuje.
Mnozí z nás si ještě pamatují intenzivní dopravu uhlí do elektrárny ve Chvaleticích. Nechme nyní stranou, že elektrárna sama o sobě je, mírně řečeno, kontroverzní, navíc poté, co čerstvě získala ekologické výjimky. Ale o dopravu suroviny přišla Labská plavba v roce 1995 a to díky příznivé politické situaci pro železniční lobby. Dnes si mnoho lidí v okolí řeky užívá klidu a návrat lodní dopravy nechce. Stále zde ale platí výrok císařovny Marie Terezie z roku 1777, že vodní cesta je volná a přístupná všem. V posledních dvaceti letech jsme zaznamenali několik pokusů různých politiků vodní cestu zpoplatnit, ale naštěstí to nikdy neprošlo.
Resumé musí dát jednoznačným názorem stát. Zatím co ministerstvo dopravy na přípravách úplného splavnění Labe od Pardubic k hranicím s Německem, a dále samozřejmě k moři, intenzivně pracuje, ministerstvo životního prostředí dělá vše pro to, aby se tato akce nerealizovala.
Josef Podolák
Poslední komentáře