Nové klipy mají na síti Artmosféra, Roxor, Oliverova Dálka, Rimortis, Crossband i Krejčík Honza. Natáčelo se na skládce, festivalu, v sokolovně či na Čábelně
NYMBURSKO – Na kanále YouTube se v poslední době (od září do prosince) vyrojily čerstvé klipy kapel z Nymburska i širšího regionu. Oslovili jsme jejich lídry a zpěváka a herce jednoho projektu, abychom se dozvěděli něco víc. Položili jsme jim pět stejných otázek (ta šestá byla spíše výzvou). Videoklipů se v krátké době sešlo celkem šest (i když muzikanti mluví o více klipech, my máme v merku ty opravdu aktuální).
Skupina Artmosféra natáčela klip k písni Zákoutí na vrchu Zebín u Jičína
Crossband přišli s písní ze skládky Jak si kdo ustele (15.9.), Oliverova Dálka nabídla magický pohled v Je to jenom v tom (30.10.), Artmosféra vyšplhala na kopec v klipu Zákoutí (21.10.). Také Krejčík Honza se zúčastnil společné písně Houpací koně (1.10.). Metalisté Roxor se vydali Ke hvězdám v animovaném klipu (27.9.) a Rimortis zvedl prach v sokolečské sokolovně v písni Za horizontem (22.10.).
Připomenout můžeme ještě například poděbradský Sólový sbor, který na síti prezentuje svůj loňský úspěšný koncert z Charles baru ve videu Tramvaj do Poděbrad (31.10.), a úplně horkou novinku návykového Trahiru, která prezentuje festivalovou atmosféru v klipu Purple Sun (1.12.).
Martin Blažek (Artmosféra)
Na jakou píseň vznikl váš nový klip? Kde jste ho natáčeli a jak jste s výsledkem spokojeni?
Videoklip vznikl k písni Zákoutí, která vyšla u Supraphonu 21. října. Produkce (stejně jako celé chystané desky) se ujal Jan P. Muchow, text napsal Marek Sloup. Zákoutí je osobní zpovědí, proto je píseň laděná v komorním, až intimním duchu. Aranžmá je pro nás trochu netradičně minimalistické a postavené pouze na baskytaře a smyčcovém kvartetu. Stejně tak minimalisticky jsme přistupovali i ke klipu. Natáčeli jsme ho na vrchu Zebín nedaleko Jičína a myslím, že se nám podařilo náladu a emoci hudby hezky podtrhnout. Režie se ujal náš basák Milan Chlup a s výsledkem jsme spokojeni. Jsem opravdu rád, že se těší velice hezkému přijetí u posluchačů. Díky klipu jsme se v listopadu stali také Bandzone Tipem Týdne.
Myslíte si, že je přínosné v dnešní době natáčet klipy? Existuje vůbec nějaká hitparáda, nebo jiná platforma, kde se klip objeví?
Myslím, že to přínosné určitě je. Celkově lidé více tíhnou k písni, která má videoklip, než pouze k audiu. V současné době možností a hitparád, kde se můžete objevit, moc není. Často nás hraje TV Rockparáda, která běží na Óčku a jeden klip máme na Televizi Seznam (původně Stream.cz). Hlavní platformou je ale určitě YouTube, kde je sledovanost největší a všechny klipy zveřejňujeme především tady.
Co je v kapele (projektu) nového? Na co se mohou těšit vaši fanoušci?
S vydáním písně Ke štěstí vznikla spolupráce s producentem Janem P. Muchowem a pod jeho dozorem připravujeme nové album, které má vydání naplánované na příští rok. Do té doby je možno se těšit na vydání dalšího singlu a klipu z chystané desky. Jinak neustále vymýšlíme něco nového – točíme videa, zkoušíme a připravujeme nový repertoár. Snažíme se být s příznivci co nejvíce ve spojení.
Jak vnímáte tuto podivnou dobu – pandemii koronaviru? Jak v ní působíte?
V prvním lockdownu jsme měli možnost fanouškům zprostředkovat dva streamované koncerty. Rádi bychom náš tradiční vánoční koncert v Lysé nad Labem uskutečnili on-line, ale uvidíme, co nám okolnosti dovolí. Jinak se snažíme maximálně využívat sociální sítě a díky nim být stále s fanoušky v kontaktu.
Je pro vás důležité, že jste kapela např. z Lysé, nebo na tom vlastně nezáleží? Není totiž označení regionální vlastně spíše svazující označení?
Myslím, že na tom tolik nezáleží. Všichni máme v dnešní době v podstatě stejné možnosti, ať už jste odkudkoliv. My se hrdě hlásíme k naší “rodné” Lysé nad Labem, máme tu krásnou fanouškovskou základnu. Za svazující to nepovažuji, možná právě i díky sociálním sítím je snazší se dostat k posluchačům i mimo náš region.
A něco navíc, co byste rádi prozradili?
Když se zrovna nevěnuji své rodině, tak trávím čas skladbou a aranžováním. Nedávno jsem spolupracoval s Ondřejem G. Brzobohatým na hudbě k filmu Matky, který je připravený na premiéru v kinech. Částečně jsem hudbu aranžoval a natáčel kytary do písní. V současné době skládám hudbu k nově připravovanému třináctidílnému seriálu České televize s názvem Michal chrání přírodu, kde je hlavní postavou Michal Nesvadba, který je zároveň autorem celého projektu.
Václav Mrzena (Rimortis)
Na jakou píseň vznikl váš nový klip? Kde jste ho natáčeli a jak jste s výsledkem spokojeni?
V březnu jsme natočili tři klipy najednou, produkce proběhla na velkém sále restaurace v Sokolči, tedy vlastně doma. V dubnu jsme zveřejnili klip k titulní skladbě posledního CD Dvacet černých růží, v květnu pomalou věc s názvem Pod gilotino a v říjnu píseň Za horizontem. S výsledkem jsme spokojeni, jinak bychom klipy nepustili ven.
Myslíte si, že je přínosné v dnešní době natáčet klipy? Existuje vůbec nějaká hitparáda, nebo jiná platforma, kde se klip objeví?
Ano, přínosné to určitě je, protože žijeme v době, kdy se vše odehrává na internetu a nabídnout fanouškům možnost nejen nás slyšet, ale i vidět, je velmi důležité. Co se týče televizního užití klipu, bohužel neexistuje žádná klasická velká hitparáda jako třeba v 90. letech, ale jsou tu menší soukromé televizní stanice, které mají hudební zaměření a klip bez problémů odvysílají. Třeba náš třetí klip Za horizontem měl svou premiéru na stanici Óčko.
Co je v kapele (projektu) nového? Na co se mohou těšit vaši fanoušci?
Od února jsme v nové sestavě, kdy nás posílili zpěvák Jaromír Bartoš a bubeník Kamil Růžička, a tak bylo potřeba dát o nových tvářích dostatečně vědět, proto vznikly tři videoklipy, k tomu šest lyric videí ke shlédnutí na YouTube a bylo naplánováno asi 40 koncertů. Bohužel se jich kvůli pandemii odehrálo jen dvanáct.
Jak vnímáte tuto podivnou dobu – pandemii koronaviru? Jak v ní působíte?
Ano, doba je to podivná a působit se v ní prakticky nedá. My jsme se tedy zaměřili na častější zkoušení a práci na výše zmíněných záležitostech.
Je pro vás důležité, že jste kapela např. z Poděbrad, nebo na tom vlastně nezáleží? Není totiž označení regionální vlastně spíše svazující označení?
Myslím, že to není vůbec důležité, protože za těch skoro 22 let existence už dávno nejsou členové kapely od Poděbrad. V čem ale spatřuji výhodu je to, že na koncerty vyjíždíme od Poděbrad, tudíž ze středních Čech, a máme dojezdově republiku na všechny strany tak nějak stejně. Myslím, že když jede hrát ostravská kapela do Karlových Varů, tak je to už sakra pěkný výlet. Označení “regionální kapela” se nás při vší skromnosti už doufám netýká, když jezdíme od Aše po Vsetín tak 15 let.
A něco navíc, co byste rádi prozradili?
Až pomine tahle divná doba, zase se všichni sejdeme na koncertech a budeme dělat, co nás nejvíc baví.
Ondřej Marek (Roxor)
Na jakou píseň vznikl váš nový klip? Kde jste ho natáčeli a jak jste s výsledkem spokojeni?
Nám se letos podařilo udělat dva klipy, ale nejsou hrané, takže žádné historky z natáčení a info o místech, kde by se točilo, nemáme. Jeden byl čistě lyric video, tedy video, kde na nějakém podkladu běží text. To bylo ke sladbě Vlci. Druhý, celkem čerstvý kousek, je skladba Ke hvězdám, ten je celý animovaný. Obrázky pro nás nakreslil náš velký fanoušek Honza Slovák (něco přes 3 000 jich bylo) a rozpohyboval to Pavel Junek. Z obou klipů jsme samozřejmě nadšení, ale z toho animovaného určitě mnohem víc. Dal skladbě několik dalších rozměrů a je na každém, jak si celý příběh vyloží. Jedno shlédnutí určitě nestačí.
Myslíte si, že je přínosné v dnešní době natáčet klipy? Existuje vůbec nějaká hitparáda, nebo jiná platforma, kde se klip objeví?
Klipy jsou určitě potřeba, je prostě nutnost být vidět. Nějaké hitparády jsou, Petr Kůsa má výbornou TV Rockparádu, pak ještě TV Rebel, Czech Blade a něco dalšího se určitě najde. Samozřejmě nesmím zapomenout na YouTube, kdo tam není, jakoby nebyl.
Co je v kapele (projektu) nového? Na co se mohou těšit vaši fanoušci?
Kromě toho, že naše skladby už občas zazní v éteru z několika celoplošně vysílajících rádií, tak pod stromeček chceme nadělit našim příznivcům ještě jedno lyric video. Ujal se ho mistr, který už dělal takovéhle projekty například pro Dymytry, Komunál nebo Traktor. Zrovna jsme ve fázi vývoje, takže jsme sami zvědavi, jak se to celé dopadne, ale výsledek bude určitě stát za to. Název skladby určitě můžeme prozradit, je to Čert tě vem! A už víme, že křest bude 20.12. na našem YouTube kanále.
Jak vnímáte tuto podivnou dobu – pandemii koronaviru? Jak v ní působíte?
Doba je to opravdu velmi, velmi podivná. Nikdo vlastně neví nic, všichni tomu rozumí a vedení si s příběhy obyčejných lidí, jak se zdá, moc hlavu neláme. Jinak by určitě nevymýšleli tu změť všeho možného, kterou na nás neustále chrlí. Nejen muzikanti teď nemají na růžích ustláno, postihlo to všechny. Pro nás je samozřejmě přítomnost fanoušků na koncertech to nejzásadnější, proto přeci tu hudbu děláme. Zatím se velice bráníme nějakému on-line přenosu, ať si říká kdo chce co chce, to přece není koncert! Bez lidí to pro nás prostě nemá smysl. Navíc je samozřejmě težké něco plánovat, spousta koncertů nám letos odpadla, nějaké se přesouvají na příští rok, ale… Přesto doufáme, že se to co nejdřív nějak srovná, i když poslední výkřik do tmy: koncerty hrát můžete , ale bez lidí, to je od vlády fakt pecka.
Je pro vás důležité, že jste kapela např. z Nymburka, nebo na tom vlastně nezáleží? Není totiž označení regionální vlastně spíše svazující označení?
Roxor se za Nymburk určitě nestydí, hrdě to hlásíme všude, máme to i na našem Facebooku. A nemyslíme si, že regionální kapela je nějak svazující označení, jezdíme po celé republice a internet se neptá odkud jsi.
A něco navíc, co byste rádi prozradili?
Těšíme se až se zase uvidíme s našimi fanoušky tváří v tvář, do té doby přejeme všem pevné zdraví, rozum do hrsti a zachovejte nám přízeň. Můžete se k nám přidat třeba na Facebooku, Bandzone, nebo dát odebírat na YouTube náš kanál Tv Roxor. Moc by nás to v této podivné době potěšilo. Ahoj.
Jan Vávra alias Krejčík Honza
Na jakou píseň vznikl váš nový klip? Kde jste ho natáčeli a jak jste s výsledkem spokojeni?
Natočil jsem nové klipy na dvě písničky, a pro třetí jsem napsal hudbu.
Ruka ruku myje je na text Jiřího Tepera, jedná se o dvacetisekundovou písničku mé postavy Krejčíka Honzy na mytí rukou pro děti. Houpací koně je společná česko – slovenská písnička dětských skupin a umělců. A na českém a slovenském kanálu má dohromady už pře 100 tisíc shlédnutí.
Pro třetí videoklip jsem napsal píseň. Jmenuje se Rande s Kubou, je o stolkování na internetu a je to písnička z dětské hudební show Prťáci.
Nespoutaní hoši (kapela, kde Vávra bubnuje a zpívá sbory – pozn. autorů) mají na YouTube kanálu 6 studiových videoklipů písní z připravovaného alba FriendZone.
Myslíte si, že je přínosné v dnešní době natáčet klipy? Existuje vůbec nějaká hitparáda, nebo jiná platforma, kde se klip objeví?
Je to dost složité, Tv a rádia točí dokola známé kapely se strachem, že jim klesne poslechovost. Hitparád je pomálu, ale na druhou stranu díky sociálním sítím se může vaše píseň dostat na druhou stránku zeměkoule.
Co je v kapele (projektu) nového? Na co se mohou těšit vaši fanoušci?
Krejčík Honza chystá další videoklip Malá mlsná opice, otevřel vlastní internetovou Tv – www.krejcikhonza.cz. Prťáci mají 9 nových písniček a další videoklip se jmenuje Hejty. Celý projekt by se měl rozjet snad na jaře a budou živě vystupovat. Skupina Nespoutaní hoši připravuje videoklip na novou písničku Podívej padá hvězda.
Jak vnímáte tuto podivnou dobu – pandemii koronaviru? Jak v ní působíte?
Nehrajeme a jen připravujeme koncerty a nové písně.
Je pro vás důležité, že jste kapela např. z Nymburka, nebo na tom vlastně nezáleží? Není totiž označení regionální vlastně spíše svazující označení?
Každý jsme odjinud a lokace působiště někdy pomůže, a někdy ne. Mám pocit, že v začátcích je lépe kapelu někde lokalizovat, ale později to může být i na obtíž. Nedělal bych to, pouze když nás chtějí novináři, kteří o nás píšou, nějak specifikovat.
A něco navíc, co byste rádi prozradili?
Festivaly a pořadatelé, samozřejmě i média, by měly tak, jak to děláte vy tady, dát prostor i jiným kapelám, než jsou Chinaski, Kryštof a Mirai. Pořadatel vám napíše: Ozvěte se, až budete trochu známí, až budete mít nějakou píseň v rádiu, až na vás někdo bude chodit… Je to stejné, jako když vás chce někdo do firmy, a podmínka je praxe. Je to začarovaný kruh. Dá se zaplatit reklama, někdy stačí jen štěstí, ale není to jednoduché. Chtělo by to lovce talentů s konexemi. Problém je, že muzika se neprodává, za novou kapelu málokdo něco zaplatí, a agentům se to nevyplatí. A ti, kteří jsou do toho zapálení, zase nemají konexe. Začarovaný kruh.
Lukáš Trejbal (Oliverova Dálka)
Na jakou píseň vznikl váš nový klip? Kde jste ho natáčeli a jak jste s výsledkem spokojeni?
Klip jsme natočili k písni Je to jenom v tom. Ta vyšla na desce Smíření před pěti lety, resp. remaster, ale nám to vždycky trochu déle trvá. Požádali jsme Jirku Mimru a jezdili s ním například na Břístev, kde žije a tvoří básník a autor textu Pavel Zdražil, nebo na stezku u Labe do Poděbrad. Tam jsme nemohli vynechat kouzelné místo Čábelna. Klip se nám líbí, vznikla vlastně taková poetická koláž, která do textu a nálady písně dobře zapadá.
Myslíte si, že je přínosné v dnešní době natáčet klipy? Existuje vůbec nějaká hitparáda, nebo jiná platforma, kde se klip objeví?
Pro nás to bylo vždycky zároveň milé setkání lidí, kteří se mají rádi. A nějak mimochodem máme i klip. Ten je samozřejmě na YouTube a třeba na Bandzone. Naše alternativnější muzika ovšem nenahrává příliš tomu, že bychom se objevili v nějaké hitparádě. Napadá mě v současné době vlastně jen Rockparáda, která je ale většinou v duchu tvrdého rocku a metalu. Občas se tam objeví kapela jiného typu, ale nemá moc šanci. Petrovi Kůsovi jsem klip poslal a ten mi sdělil, že si ji redakčně poslechnou a dají vědět. Zatím nic. Myslím ale, že si své posluchače najde. Důležité je, abychom byli s tvorbou spokojení my jako kapela, nijak se nechceme podřizovat módě, nebo tomu, aby „se to víc líbilo“.
Co je v kapele (projektu) nového? Na co se mohou těšit vaši fanoušci?
S Oliverovkou zažíváme tento rok obrodu. Skládáme nové písně, s čímž jsme před pěti lety, kdy jsme se vrátili na scénu, vlastně ani nepočítali. Jenže bez toho to nejde, jinak se zacyklíš. Máme relativně nového kytaristu Honzu Rydla a od nového roku budeme mít i saxofonistu Zdeňka Hospodku. Nový materiál chceme v průběhu příštího roku nahrát jako EP nebo album. Je to okysličení kapely, která nikam nespěchá. Znovu jsme se vrátili k básním Pavla Zdražila, zjistili jsme, že je to přesně to, co nám konvenuje. Zásadní písní bude zřejmě Dyndžiridu, taková až mantrická věc.
Jak vnímáte tuto podivnou dobu – pandemii koronaviru? Jak v ní působíte?
Doba to podivná rozhodně je. Někdy si říkám, že žijeme v nějakém béčkovém sci-fi filmu. Letos jsme v tom mezidobí stihli pár koncertů, nyní zkoušíme každý doma v kuchyni a těšíme se na brzkou společnou zkoušku v Poděbradech, ať to všechno zase nezapomeneme. Měli jsme hrát v půli listopadu na oslavě Mlejna v Nymburce a teď je v ohrožení i koncert na Mikuláše U Čiháků v Poděbradech. Vylezli jsme ale s tím klipem a na YouTube dali i loňské dva koncerty z výročního koncertu.
Je pro vás důležité, že jste kapela např. z Poděbrad, nebo na tom vlastně nezáleží? Není totiž označení regionální vlastně spíše svazující označení?
Není to důležité, i když to občas na koncertech připomínám. Říkám, že jsme z Polabí na ose Nymburk – Poděbrady – Kolín. Hrajeme více v širším regionu, ale i jinde po celé republice. Internet tyhle mantinely maže, i když mě osobně vždycky zajímá, odkud ta která kapela je. Třeba když si vezmeš brněnskou alternativní scénu, je tam ten otisk poznat.
A něco navíc, co byste rádi prozradili?
Těšíme se na koncerty v příštím roce a taky na nahrávání nových věcí. Snad se nám povede domluvit jedno kouzelné studio u Libáně. Hodně nás potěšilo, když na letošním KafičkoTEKu v Poděbradech zahrála kapela Bunny Munro & The Avril Lavigne Lovers předělávku naší písně Kostomlaty v moderním tanečním hávu. To se vám chvěje srdce.
Jaroslav Kříž (Crossband)
Na jakou píseň vznikl váš nový klip? Kde jste ho natáčeli a jak jste s výsledkem spokojeni?
V letošním roce pouštíme do světa dva nové videoklipy. První jsme pokřtili v září pod nymburskými hradbami při oslavě 15 let kapely na píseň Jak si kdo ustele s textem našeho kamaráda Xindla X. A v hlavních rolích s Martinem Zounarem a Martinou Randovou. S druhým klipem vyjedeme během adventu. Píseň se jmenuje Vánoční přání a skvělý text k ní napsal Marek Sloup. Oba klipy jsou úplně rozdílné. Jeden je natáčen na skládce odpadů a poukazuje na naše chování k přírodě. Druhý je vánoční, ale přesto v něm neuslyšíte žádné rolničky a neuvidíte nás v santovských čepicích, jak zdobíme vánoční stromeček. Možná někomu bude připadat úplně obyčejný, ale není to tak. Je to totiž o pravé podstatě Vánoc. O setkávání se s přáteli a rodinou a o tom, že největší štěstí je, když lidi mohou být spolu jen tak a vlastně k tomu nic nepotřebují. Prostě jsou spolu rádi. Klip jsme natáčeli v Jizerských horách a byl to moc příjemně strávený den, i když hodně náročný.
Myslíte si, že je přínosné v dnešní době natáčet klipy? Existuje vůbec nějaká hitparáda, nebo jiná platforma, kde se klip objeví?
Myslím si, že je to jednoznačně přínosné. V dnešní době není samotná písnička ve světě internetu vlastně nic. Kapela chystá album, maká na tom, dá do toho spoustu peněz a času, a pak to jen vystřelí „někam“ ven a píseň postupně mizí. S videoklipem má přidanou hodnotu, větší šanci zaujmout a možná i přetrvat. Z aut mizí i CD přehrávače, doma knihovny s CD nebo deskami. Takže písně střílíme opravdu jen do nějakého mediálního vesmíru a její osud, pokud tedy není na iTunes, Spotify a jiných velkých serverech, je dost nejasný.
Co je v kapele (projektu) nového? Na co se mohou těšit vaši fanoušci?
Jak jsem zmiňoval. Budeme mít novou píseň s názvem Vánoční přání, na kterou jsme natočili skromný klip. V příštím roce další dva až tři klipy na nové písně a postupně to budeme směřovat k celé desce. Máme tam také v plánu pár hezkých koncertů. Jinak máme v kapele dobrou partu a je nám spolu dobře. Jen toho hraní bohužel teď moc není.
Jak vnímáte tuto podivnou dobu – pandemii koronaviru? Jak v ní působíte?
Koncerty nám moc chybí. Snažíme se s našimi fanoušky a posluchači komunikovat alespoň prostřednictvím streamů na FB a na YouTube. Já připravuji živé přenosy každý nedělní podvečer sólo s akustickou kytarou. A občas si pozvu někoho z kapely na doprovod. Například našeho kytaristu Ivana nebo Honzu na saxofon. Mezi písničkami reagujeme na komentáře našich fanoušků a občas zahrajeme třeba píseň na přání. Všichni si udělají doma pohodu, nalejí si víno nebo si připraví kávu a jdou nás poslouchat. Jsou úžasní a my se snažíme být s nimi stále v kontaktu, většinou prostřednictvím FB. Tak, abychom nezmizeli ze světa.
Tento rok jsme měli připravené opravdu velké věci. Nezbylo, než trochu improvizovat a podřídit se této době. Skvěle se povedla oslava 15. narozenin, kde na nás přišlo možná více než 1000 lidí a společně s námi si to hezky užili. Jsem moc rád za to, že to vyšlo. A ty další původní plány budeme muset přehodnotit a přeorganizovat. Doba je taková, jaká je, ale my nemusíme jen sedět doma na gauči a zoufat. Je potřeba se zamýšlet nad tím, co nám tato situace chce ukázat, a musíme se naučit pracovat v prostoru, který se uvolnil.
Je pro vás důležité, že jste kapela např. z Nymburka, nebo na tom vlastně nezáleží? Není totiž označení regionální vlastně spíše svazující označení?
Z Nymburka jsem už jenom já s bráchou, což jsou jen dvě pětiny kapely. Ostatní kluci z kapely berou kapelu Crossband spíš jako českou kapelu, jsou to profíci a hudbou se živí. Ale já hraju pro nymburské publikum rád a jsem rád za to, že nás tu lidé berou za své. A nakonec je pravda, že regionální produkty teď frčí, takže označení regionální kapela nakonec nemusí být tak zlé. Často hrajeme na různých městských slavnostech, kde se ve stáncích prodává regionální klobása a regionální pivo. A asi není vůbec na škodu, když k tomu zahraje regionální kapela.
A něco navíc, co byste rádi prozradili?
Díky za tento počin. Vše, co v této době pomáhá kapelám, muzikantům, hercům, kumštýřům a dává jim to prostor prostě „být“, je důležité. Takže děkuji, že se někdo ptá, jak se lidi z branže mají.
Lukáš J. Trejbal, Josef Podolák
Poslední komentáře