Nymburská Noc kostelů v roce koronaviru: chudší na lidi, poselství zůstává

NYMBURK – Letošní Noc kostelů se alespoň v Nymburce těšila menšímu zájmu návštěvníků než obvykle. Na zahradě u evangelíků se nedebatovalo a neochutnávalo z dobrot na stolech. V kostele sv. Jiljí se ztrácelo pár lidí rozesetých v obrovském prostoru. Husův sbor neotevřel vůbec, jen socha mistra Jan Husa smutně hleděla z parku.

Zřejmě to zavinilo období po koronaviru, lidé se ještě bojí scházet ve větším množství, nebo dali přednost něčemu dobrému na grilu. U Rybárny se po dvacáté hodině štosovala fronta, jako kdysi na banány. Každá Noc má ve svém štítu nějakou citaci z Bible, krédo. To páteční mělo vepsaný úryvek Žalmu: “Učinil jsi měsíc k určování času. Přivádíš tmu, noc se snese. Slunce vychází a člověk vyjde za svou prací.”

Myšlenku si vzala do své promluvy i farářka Kateřina Roskovcová v kostele Českobratrské církve evangelické. „Už ani noc není tak tmavá, mluvím o světelném smogu. Neprospívá to přírodě. Vyrábí se i v noci, nestačí to přes den. Doma nás ozařují televizní obrazovky,“ uvedla Roskovcová. Pokračovala ve smířlivém duchu: „Tady je pro vás připraveno něco víc než ve fitcentru nebo supermarketu. Je pro vás připraveno smíření, odstranění hříchů.“

Kostelem se nesla píseň Černé oči jděte spát v podání maminky s dcerou, písně farního sboru a Bachova skladba v provedení Saši Koukola na klávesové nástroje.

Následovala prohlídka kostelních varhan s přednáškou varhaníka Jana Roskovce. Ten civilním způsobem popisoval funkci varhan, jejich historii, aby na závěr předvedl i zvuk. „Měchy nad sebou jsou plíce varhan. Na začátku musel mít varhaník pomocníka, který mu měchy šlapal. Dnes už je pohání elektrický ventilátor,“ rozpovídal se varhaník. Poutavě vysvětloval, jak se rozezvučí, pokud je potřeba zahrát sytější barevnější zvuk, nebo naopak jemný. Okomentoval i pekáč uvnitř varhan. „Je naplněný vodou, protože v nynějších vedrech potřebujeme větší vlhkost. V loňském roce tam těch pekáčků bylo víc,“ rozesmál účastníky prohlídky.

Myší dírou se poté redaktor Rádia Patriot protáhl až na Kostelní náměstí, kde chrám sv. Jiljí sliboval opravdu bohatý program. Vlastně celou Noc kostelů měl v Nymburce pomyslně zachránit. Ovšem zůstalo pouze u myšlenky, cestu do kostela si našlo opravdu minimum zájemců. Přitom právě Noc kostelů je jednou z akcí, kdy se do posvátných míst vydávají i ateisté, lidé, kteří o Bohu přemýšlejí, nebo ti, kteří sem přijdou jako na jakoukoli akci ve městě.

Renata Matějková představila několik novodobých svatých a připomněla i proces, kdy na blahoslavení čeká například Josef Toufar jako mučedník. Ten byl v 50. letech minulého století brutálně mučen a nakonec zavražděn ve vykonstruovaném procesu. O jeho odkaz se celý život dobře stará novinář a básník Miloš Doležal.

Farnice Marie Kateřina Müllerová vydala svědectví, jak přišla k Bohu a co pro ni znamená. Své upřímné vyznání pojmenovala Jak hloupý Honza k víře přišel aneb Od ateismu k víře. Marie Kateřina to vzala od útlého dětství po dnešní dny. Zmínila brzký rozvod rodičů, svou pátou třídu na základce v Lysé, kdy jim soudružka učitelka vysvětlovala, že Bůh není, že to vyprávějí jenom babičky. „Chodila jsem ke kamarádce k sousedům, měla babičku. Povídala jsem jí, co nám říkala učitelka a zkoušela to jako ona. Ta babička si mě vzala na klín a řekla mi, abych takto nemluvila,“ vzpomínala Müllerová. Chodívala si sednout do kostela, který sousedil se školou. „Bylo mi tam hezky, Bůh si mě volal, akorát jsem to nevěděla.“ Müllerová nechala nejdříve pokřtít svého syna Jiřího, až později prožila křest sama. „Toužila jsem jít ke křtu, až mě to bolelo. Jednou jsem jela na mši do Prahy a měla pocit, že kněz mluví po celou dobu ke mně,“ vyznala se farnice, která Noc kostelů v chrámu sv. Jiljí moderovala.

Lukáš Trejbal