Paní Martě Kubišové ve stoje aplaudovalo vyprodané nymburské divadlo!

NYMBURK – Symbol dvou revolucí, žena nezlomná, laskavá a přes útrpný život přátelská a veselá – Paní Marta Kubišová slaví 80. narozeniny. Jednou z pouhých čtyř zastávek programu Noc s legendou bylo i vyprodané nymburské divadlo. Lidé “Bohyni” tleskali ve stoje!

Zhruba dvouhodinový program byl koncipován jako ryze konverzační, vzpomínkový. Paní Marta Kubišová pěveckou kariéru ukončila. Jak sama přiznala, už jen dvě hodiny mluvit jí způsobí druhý den namožené hlasivky a chrapot. Přesto v závěru spontánně přednesená ikonická Modlitba pro Martu ukázala, že i v pokročilém věku má Paní Marta stále krásný sytý a pevný hlas. Škoda jen, že nebylo možné si v průběhu pořadu vychutnat nezaměnitelný a vpravdě hypnotizující alt vícekrát. Mnoho lidí právě v to doufalo.

 

Několik videosekvencí mapujících důležité okamžiky v životě Marty Kubišové působilo v pořadu jako předěl a úvod do následné diskuze. Paní Marta tak zavzpomínala na věznění tatínka za to, že jako soukromý lékař odmítl vydat svůj soukromý rentgen pro potřeby socialistického zdravotnictví, což pokřivený systém vyhodnotil jako krádež. Z toho pro rodinu vyplynuly další a další komplikace a celkově špatný “kádrový profil.” Martě Kubišové bylo pak opakovaně zakazováno studovat, její maminka musela mýt černé nádobí v poděbradských lázních a rodina byla komunistickým režimem celkově perzekvována. „Po gymnáziu jsem nastoupila do poděbradských skláren, jiná práce mi nebyla vzhledem k třídnímu původu umožněna. Byla to dost těžká práce a přiznám se, že mi moc nešla. Dostávala jsem mzdu 300 korun za měsíc,” vzpomínala Marta Kubišová na konec padesátých let.

Ovšem, jak to tak v životě bývá, náhody neexistují, jde jen o to být ve správný čas na správném místě a uchopit příležitost. „Chodila jsem do lázeňské budovy čekat na maminku, až domyje nádobí. Měli tam klavír, tak jsem si k němu často sedala, hrála a zpívala. Všiml si mě tam vedoucí poděbradského lázeňského tanečního orchestru a zeptal se mě, jestli nechci zpívat pro lázeňské hosty. Nabídl mi 30 korun za vystoupení. Tak jsem neváhala a i když jsem měla ohromnou trému, tak jsem to vzala. Následně jsem se dostala do orchestru Bohuslava Sedlatého v Nymburce. Tam jsem za nedělní odpolední čaje dostávala dokonce 50 korun, to pro mě bylo fantastické v porovnání s třemi stovkami za měsíc ve sklárnách,” vyprávěla Marta Kubišová. Postupem času a přes úspěch v konkurzu do pardubického divadla, kam jí přihlásila maminka, změnu angažmá do Plzně, přišla pražská scéna a zejména Divadlo Rokoko. Z Marty Kubišové se stává vycházející hvězda československé hudební scény, což vrcholí spoluprací s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou. 

 

Poměrně krátkou, za to velmi intenzivní vrcholnou část kariéry uznávané a milované zpěvačky v 60. letech ukončila okupace vlasti armádami Varšavské smlouvy, tedy našimi spojenci v srpnu roku 1968. Tedy konec nepřišel přesně na den, ale postupně se kolem Paní Marty Kubišové stahovala komunistická smyčka, která se utáhla v absolutní zákaz umělecké činnosti. „V roce 68 jsme byli s Václavem Neckářem na zájezdu ve Francii. Měli jsme několik vystoupení v Paříži i na dalších místech. (Byla tam s nimi i Helena Vondráčková, ale o té se Marta Kubišová ani jednou v průběhu večera nezmínila. Tak moc jí zřejmě bývalá kolegyně a kamarádka ublížila… poznámka redakce). Tehdy mě zvali, ať tam zůstanu, že budu mít dlouhodobé angažmá, ale v Paříži byly zrovna demonstrace a nepokoje a já jim řekla, že přijedu, až tam bude klid. To jsem ještě netušila, co nás o pár dní pozdějí čeká doma,” konstatovala Paní Marta. 

Dodnes nevím, za co…

Přesto, že se v srpnu 68 Paní Marta Kubišová jasně a několikrát vyjádřila nesouhlasně k okupaci, paradoxní je, že jí nikdo dodnes nevysvětlil a tehdy ani oficálně nesdělil, proč už nesmí vystupovat, zpívat, žít svůj život. Proč ji nikde nechtějí zaměstnat a komunistický režim proti ní vede naprosto dehonestující kampaň, včetně vykonstruované kauzy s pornografickými fotografiemi, na kterých měla být udajně ona a tvář Pražského jara, politik Alexandr Dubček. Komunistický aparát se prostě rozhodl Paní Martu Kubišovou zničit a v očích národa z milované zpěvačky udělat podřadný póvl. Jenže Paní Marta se nepodvolila, nekývla na opakované nabídky a nátlaky na spolupráci, ale radši lepila pytlíky a dělala všemožné nedůstojné práce. Návrat k hudbě nastal až po Sametové revoluci v roce 1989. Tehdy se pro ni začala psát doba takzané druhé kariéry. 

Nápověda v první řadě

V průběhu vyprávění a vzpomínání se někdy Paní Marta Kubišová nechala nést myšlenkou natolik, že utekla od tématu a původně položené otázky. „Já se ptala, co bude s tím oslíkem se kterým jsem natáčela videoklip k písni Ring-O-Ding. Prý, že půjde asi na jatka. No tak to jsem nemohla dopustit. Když jsem si pak jela zařídit sporožirový účet do spořitelny, tak jsme způsobili rozruch, protože v autě jsem měla své pudlíky, oslíka a další zvířata. Ale proč o tom vlastně mluvím?” odpovídala moderátorovi pořadu Petru Větrovskému Paní Marta na dotaz na odebraného Zlatého slavíka v roce 1970. Moderátor a zároveň producent agentury VDN Promo sice vedl dialog citlivě a laskavě, ale bohužel v okamžicích, kdy si Paní Marta nemohla vzpomenout, nebo trochu v myšlenkách zabloudila, nepomohl. Dokonce se ukázalo, že nemá životní příběh Paní Marty dostatečně nastudovaný a to byla viditelná slabina večera. Pomáhala však sympatický dáma v první řadě, která dokázala doplnit chybějící slovo, nebo dovyprávět příběh…

 

Nápověda z první řady byla posléze moderátorem pořadu pozvána na podium a k velkému překvapení publika jí byla skvělá herečka Eva Holubová. „Paní Martu Kubišovou obdivuji a miluji od dětství, je pro mě ztělesněním odvahy, ryzího charakteru a neuvěřitelně silné a laskavé osobnosti, prostě Bohyně,” vyznala se Eva Holubová a jak je jejímu naterulu přirozené, zcela živelně přidala i pár historek: „Když jsme v listopadu 89 stáli na Václaváku pod Melantrichem, kde právě hovořil Václav Havel, stále jsme tomu nemohli uvěřit. Říkali jsme si, dokud nepřijde Kubiška, tak se to zase celý zhroutí a rozeženou nás, jako obvykle. Pak ale celý dav začal skandovat Marta, Marta, Marta a na balkóně se objevila Paní Marta Kubišová! Jediný, kdo neskandoval byl Bob Klepl, protože jak blbě slyší, tak si myslel, že se provolává partaj, partaj, tak radši byl zticha. Ostatní si mysleli, že je estébák.”

Paní Marta Kubišová je podle Evy Holubové nadmíru tolerantní člověk. „Za jednu věc jí nesmírně děkuji. Když jsem ještě chlastala, jako že už mnoho let abstinuji, tak jsem jí často večer volala, abych se vyznala ze svého obdivu k ní. A já ji chci poděkovat, že si mě nezablokovala,” s úsměvem, ale vážně pronesla Eva Holubová. Paní Marta Kubišová vzpomněla, že jí na večírky nikdy moc neužilo: „Walda vždycky po koncertě říkal: Ani ji nikam nezvěte, to je zbytečný, ta hned jede domů sa svými psy. Opravdu jsem vždy měla a stále mám velmi ráda zvířata. Můj sen je mít pávíky a stejně jako Brigitte Bardot se nechat vyfotit při plavání s delfíny.” Na to moderátor Petr Větrovský reagoval, že asi ví, co dostane Paní Marta k narozeninám 🙂

Václav Havel našemu národu chybí

Paní Marta Kubišová se v závěru pořadu vyjádřila k současné politické a společenské situaci. Vzhledem k jejímu postavení a životnímu příběhu, je právě ona jednou z mála, kdo má mandát k tomu něco říct: „Vůbec se mi nelíbí, jak se politici a lidé spolu dnes nedokáží a možná ani nechtějí dohodnout. Václav Havel tady něco vybojoval, ukázal určitou slušnost v politice i ve společnosti. Dbal na diskuzi. Trval na názorové polemice. Ta se dnes ztratila”

Paní Martě Kubišové nemohu více poděkovat za její postoje a za její životní příběh, než slovy mojí maminky, která stejně jako Paní Marta nedostala jinou možnost, protože byla v té zvrácené komunistické době nepřítel státu. „Nojo, už jsme babičky. Ano, já si ji pamatuji z Poděbrad a vždycky jsem ji obdivovala. My jsme si mysleli, že v 68 se to změní. Pak ale začal teror, udávání, zabírání majetku, věznění. Jediná z mála, kdo nezměnila názor a byla silná, byla naše Marta Kubišová…..

Josef Podolák