RECENZE: Pája Junek – Deník šíleného režiséra

Autor: Pája Junek

Kniha: Deník šíleného režiséra

Vydavatelství: Vlastní náklad

Žánr: DENÍKOVÉ ZÁPISKY

Stran: 169

Autor recenze: ZDENĚK HEJDUK

Hodnocení: 60%

Pája Junek je muzikant hrající v mnoha kapelách, z nichž největší stopu zanechal v té pojmenované Malá bílá vrána, ale působil i ve skupinách Zputnik, Nahoře pes, Uširváč či ve vlastním projektu Pája Junek & Girls a mnoha dalších. Nejvíce se však proslavil coby kameraman, režisér a vůbec tvůrce video klipů pro spousty hudebních part napříč žánry, především punkových.

Pája Junek

S kamerou zaznamenával i dění na festivalech, kromě jiných třeba PodParou nebo Valník. Ve své knize pak s humorem jemu vlastním přiznává, že si na svůj denní chléb vydělává i natáčením porna. Přestože v prologu knihy vročeného do podzimu 2009 popisuje, jak si koupil tlustý sešit, do něhož bude zapisovat všechno zajímavé, z následujících stránek je jasné, že místo tužky jde o klávesnici počítače a oním sešitem jsou facebookové stránky.

Třináct kapitol je vždy rozdělených podle ročních období, v nich pak autor líčí své zážitky z hraní, natáčení, případně soukromého života. Citace ze sociálních sítí pak potvrzují časté diskuze přátel. Knížka není zřejmě primárně určena coby román na čtení na jeden zátah od první do poslední stránky, asi ideální její použití je náhodně ji otevřít a přečíst si pár stránek pro navození atmosféry a pobavení. Což opravdu funguje. Pája Junek má dar zestručnit své prožitky do jedné věty, a ještě je vypointovat. „Byl jsem na 15. narozeninách kapely Uširváč, kde jsem dříve hrál. Všichni jsme od těch dob zestárli. Až tedy na bubeníka Karla Jenčíka, protože ten byl starý už tenkrát,“ zní třeba jedna ze vzpomínek. Pod statusem o filmu Babovřesky se rozvinula diskuze, kterou facebookový přítel Páji Pavel ukončil větou: „Někde jsem četl názor, že českému filmu by prospělo, kdyby režisérů bylo o Trošku míň.“ Podobnými vtípky je kniha prošpikována, ať už líčí renovaci venkovské chalupy či profesní zážitky. A opravdu baví, několikrát jsem se nad ní zasmál nahlas. Na druhou stranu ze setkání a spolupráci s kapelami Plexis, Laura a její tygři, Mňága a Žďorp a mnoha dalších by se dala vytěžit kniha zcela jiného typu, typicky vzpomínková a opravdu deníková. Možná by nebyla tak vtipná, ale zase by více čerpala z opravdového života. Ale autor tuhle chtěl takhle, tak nám ji tak nabízí. A když už kniha z muzikantského prostředí, tak o ilustrace v ní se postaral Golda, baskytarista a zpěvák plzeňské kapely Znouzectnost a o typografii a sazbu Vráťa Horčík, rovněž baskytarista souboru Schodiště, dříve Nahoru po schodišti dolů band.