Reflexe koncertu Vlasty Redla v Nymburce očima a ušima hudebního fanouška
NYMBURK – Vlasta Redl je, dle mého skromného názoru, hudební génius. Jeho křížení moravské a slovenské lidové hudby s všemožnými hudebními žánry je fenomenální a jeho tvorbu sleduji přes třicet let. Proto jsem se na čtvrteční koncert ve vyprodaném nymburském kině Sokol neskutečně těšil.

Koncert zahájil Vlasta Redl sám s akustickou kytarou čtyřmi osvědčenými staršími písněmi. Poté nastoupila kapela a koncert se rozjel. O Redlovi je všeobecně známo, že se ve své kapele obklopuje muzikanty té nejvyšší instrumentální jakosti. A ani zčásti nová Kapela nebyla výjimkou. Co hráč, to špička ve svém oboru. Osobně musím vyzdvihnout skvostného bubeníka Marcela Buntaje, jehož hra je neuvěřitelně invenční a osobitá. Jako třešnička na dortu se po pár dalších písních objevil saxofonista Rudolf Březina, kterého jsem pohříchu vůbec neznal, ale o jeho kvalitách mluví například to, že si ho na své turné vybral Ray Charles, což Vlasta Redl nezapomněl zmínit ve vtipné historce s Husákem. Hrál neskutečně.

V této sestavě už kapela zůstala, až na jedinou výjimku, kdy si kapela zřejmě odběhla na cigáro a na pódiu zůstal pouze skvělý kytarista Matěj Morávek, který instrumentálně předvedl něco ze svého umu. Co se týče playlistu, ten byl poměrně konvenční a obsahoval Redlovy známější kusy včetně profláklých evergreenů A té Rehradice, Husličky a další. Písně byly prokládány vtipnými poznámkami Vlasty Redla a zhruba devadesát minut uplynulo jako voda. Následovaly dva přídavky a na závěr standing ovation narvaného hlediště a byl konec.
Jsem strašně rád, že Vlasta Redl v Nymburce vystoupil a byl to dobrý koncert, se skvostnou kapelou a poměrně kvalitním zvukem. Přesto mi k úplnému nadšení něco scházelo a to z následujících důvodů. V anotaci facebookové události bylo uvedeno, že Vlasta Redl přijede s novým koncertním programem, kde poprvé představí písně z nové desky, což se v žádném případě nestalo. Playlist se velmi podobal koncertům starým několik let, které jsou ke zhlédnutí na Youtube a co se týče nových písní, z cca dvaceti jsem neznal jednu, ale nemyslím si, že byla nová, ani Redl nic takového neuvedl. Dále mi trochu vadilo, že i když je Vlasta Redl velmi vtipný, promluvy mezi písněmi byly na můj vkus neúměrně dlouhé, což pro mě trochu narušovalo atmosféru koncertu a možná kdyby byly kratší, mohlo zaznít o pár písní víc. Poslední má výtka směřuje k častým sólům muzikantů uprostřed písní, což zejména u křehčích a něžnějších skladeb působilo poněkud rušivě, ale tohle Redl dělal vždycky, když hrál s kapelou a mohl jsem to čekat.
Přes všechny výše uvedené výtky to byl výborný koncert a třikrát sláva pořadatelům, jen houšť a větší kapky, poslední dobou jsou v Nymburce úžasné hudební akce, za což jsem upřímně rád a děkuji.
Michal Brabec v.k. (vlastní klávesnicí)
Autor fotografií: David Růžička








Míšo, Ruda Březina, je celoživotní hráč na saxofon u Marie Rottrové, jen aby netápal 🙂
Vítek