Šest stovek dětí se v pátek bavilo na akci v areálu Technických služeb Nymburk. Každý chtěl být popelářem

NYMBURK – Opět po roce připravily nymburské technické služby akci pro děti. Sekačky, bagry, popelářské vozy a další technika zaplnily dvůr v ulici V Zahrádkách. Dopoledne pátku 14. června bylo určeno převážně pro školky a školy, odpoledne pak do areálu přišly děti v doprovodu rodičů a prarodičů. Celkem se jich letos akce Technické služby dětem zúčastnilo zhruba šest stovek.

Proč vlastně TS Nymburk s tímto nápadem loni přišly, vysvětluje ředitel Martin Netolický: “Akci Technické služby dětem děláme pro to, abychom dětem ukázali, kdo a čím se stará o pořádek ve městě, kdo seká trávu, kdo se stará o to, aby svítily lampy, kdo a jak odváží odpad. Chceme dětem formou her a poznávání vysvětlit, že za každou prací stojí konkrétní lidé a samozřejmě technika.”

U dětských návštěvníků sklidily velký ohlas dálkově ovládáná roboticka sekačka, nakladač, bagr, ale bezkonkurečně největší zájem byl o popelářský vůz. Téměř každé dítě si chtělo stoupnout na zadní stupačku “kuka” vozu a vyzkoušet si, jak se vysypává popelnice. Při dotazu, čím byste chtěli v dospělosti být? Špunti bez váhání volali: “Popeláááářéééém.”

O osvěžení se v odpoledním horku postaral mlhou kropící vůz.

Technické služby tuto akci opět pořádaly ve spolupráci se společností Eko-kom, jejíž pracovníci dětem vysvětlili, jak je důležité chránit přírodu, a to třeba právě tříděním odpadu a také jaký druh odpadu patří do kterého kontejneru a naučili i ty nejmenší návštěvníky rozlišovat nádoby na sběr odpadu pomocí barev.

Na realizaci dětského dne se přímo podílel odbor školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Nymburk. Vedoucí odboru Markéta Tomčíková akci zhodnotila slovy: “Je to úžasná akce. Mnoho dětí, které přišly dopoledne se školkou, se odpoledne vrátily s rodiči, nebo s dědečkem a babičkou. Na dvoře technických služeb vznikla dokonce pláž, kde si drobotina užívala písek z beachvolejbalového hřiště, které bylo před tím na náměstí. Je nádherné sledovat, jak jsou děti nadšené z různých strojů, které si mohly prolézt a posadit se třeba do kabiny.”

Josef Podolák