V Kersku mají novinku – Hrabalův poesiomat. Úryvky z díla Bohumila Hrabala vám přečtou známé osobnosti i místní pamětníci, přátelé autora

KERSKO (NYMBURK) – V sobotu 24. března se na zahradě Lesního ateliéru Kuba v Kersku sešla více než stovka milovníků díla spisovatele a pábitele Bohumila Hrabala, aby zde slavnostně zprovoznili poesiomat, automat, který reprodukuje načtené úryvky z Hrabalovy tvorby. Financemi na poesiomat přispěl Středočeský kraj, Pivovar Nymburk, ale také sbírka milovníků díla Bohumila Hrabala a dražba tří koláží, které věnoval výtvarník a herec Divadla Járy Cimrmana, Petr Brukner. Na realizaci se technicky podílely Český rozhlas a Rádio Patriot. Nabízíme foto a video dokumentaci z akce.

…a uprostřed toho lesa tam trčí taková roura vražená do země, nahoře zahnutá. Jako komín parníku, který tu kdysi ztroskotal, nebo jen uvízl na mělkých pískách, ještě když se tu volně rozlévala řeka Labe a léta ho přikryla nánosy hlíny a teď na něm rostou stromy a pochodují v šiku zástupy houbařů. Ale nenechte se zmást, to není komín, kterým parník vydechoval mračna kouře z koutlů, tento sloužil pro přívod čerstvého vzduchu, aby uhlí v topeništi dobře hořelo a věčně umouněným chlapíkům s lopatami, kteří bez přestání celou šichtu házeli jednu kupu toho černýho kamení za druhou do nenasytného chřtánu pekelné výhně, šla práce pěkně od ruky a ta ocelová mnohatunová obluda mohla se na hladině pohybovat. Jednou mi říkal Mireček z Nymburka, kterýmu nikdo neřekne jinak než Salám, čert ví, jak k tomu přišel, že dát takovej parník do sběrnejch surovin, jéje, to by bylo Postřižinských piv a nadosmrti bys nemusel shánět peníze takovou pochybnou činností, jako je práce. Jenže tahle roura v tom kerském lese nic nesaje, ona naopak po kolemjdoucích plive. To si takhle jdete lesem se svojí múzou, můžete se přetrhnout, jaké historky vyprávíte, jaké příběhy vymýšlíte, odborně komentujete každý strom, každou rostlinku, o všem máte přehled, všechno víte, a v tom najednou roura po vás flusne úryvek z prózy autora, kterému se zdaleka nemůžete svými chabými povídačkami rovnat, a ještě navíc vyprávěný takovými hlasy, takovými mistry řeči jako Svěrák, Somr, Mrkvička, Neckář, Plesl, Menzel, Teper či Řehounek, a nebo jen obyčejnými lidmy Misíkem a Eliášem, kteří v tom kouzelném hvozdu žijí a s autorem těch předčítaných úryvků z povídek se dobře znali, kamarádili spolu a zřejmě byli i přímo přátelé. A teď ta vaše zázračnice úplně zjihne, dojme se, je jako ve snách a roztoužená a nutně v té euforii, v tom krátkém závanu štěstí, něco potřebuje, něco jí chybí a všimne si, že hned vedle tý roury je ateliér manželů Kubových, kteří jsou sice v Kersku naplavenina, ale možná zde uvízli právě na tom parníku, protože tu natolik zdomácněli, že dnes už jsou součástí koloritu lesního městečka i krajiny a většinu toho, co se zde děje, je právě jejich zásluhou, jejich píle a láska k místu a zdejším lidem. A tak jdete a něco té své kopretině v ateliéru koupíte, nějaký hrníček, obrázek a ona pak bude doma všem říkat, to mám ale skvělého mužíčka, to jsem ale ráda, že zrovinka s tímhle svým mužíčkem já jsem…

Zde k laskavému shlédnutí záznam ze slavnostního zprovoznění Hrabalova poesiomatu.

A několik statických obrázků v galerii…

Josef Podolák