Ve Veletově u Kolína otevřou ojedinělou expozici námořního muzea. Připomene slavnou Československou námořní plavbu

VELETOV (KOLÍNSKO) – V bývalé samoobsluze ve Veletově u Kolína, kterou obec pronajala České lodní společnosti, v sobotu 24. června otevřou Námořní muzeum. Připomene kdysi slavnou flotilu námořních lodí, která byla v 90. letech zprivatizována a téměř celá rozprodána. 

„Záměr byl představen na tiskové konferenci za přítomnosti ministra dopravy Martina Kupky, ředitelky Státní plavební správy Kláry Němcové, zástupců Ředitelství vodních cest, zástupců ministerstva obrany a dalších. Součástí konference bylo i symbolické předání klíčů od připravované expozice,“ uvedl starosta obce Veletov Luboš Marek. Ke členům České lodní společnosti, která veletovskou expozici připraví, patří i bývalí námořníci Československé námořní plavby. Tak vznikla snaha o získání co největšího množství artefaktů z doby jejich služby. Například v přístavu Rotterdam stále kotví jedna z posledních zaoceánských lodí slavné éry Československé námořní plavby. Cílem je odvézt alespoň část vybavení z bývalé Československé námořní lodě M/S Třinec. Bohužel se však blíží konec životnosti této lodě a ta má být sešrotována. V současné době probíhají další vyjednávací rozhovory.

Námořní lodě se pod československou vlajkou plavily už krátce po vzniku Československa. V roce 1919 získala mladá republika svobodné přístavní pásmo v Hamburku a Štětíně. První československou lodí byl škuner Kehrwieder roku 1920. Československá námořní plavba pak byla založena v roce 1959. Během let své existence měla společnost ve své správě několik desítek lodí. Například parníky Republika zakoupený roku 1951 a Julius Fučík z roku 1953, či v roce 1959 na dlouhá léta největší československou loď Ostrava o délce 170 metrů, šířce 22 metrů, plovoucí rychlostí 15,5 uzlů. Královnou ovšem byla loď Vítkovice dlouhá 210 metrů, která vozila rudu a další nerosty z celé planety do českosloveských hutí a železáren. Z hlediska obchodu byl provoz lodí velmi rentabilní. Od sedmdesátých let do začátku let devadesátých  Československá námořní plavba fungovala jako spolehlivý přispěvatel valut do státního rozpočtu. Firma v tomto období provozovala zhruba dvacítku námořních lodí, průměrné obchodní obraty na každé z nich se pohybovaly kolem pěti až deseti tisíc dolarů denně.

Československé lodě zajišťovaly výměnu zboží například s Čínou či Kubou, tedy se státy, v tehdejší době z politických důvodů zčásti blokovanými. Umožnily dostat výrobky československého průmyslu do celého světa a bez velkého nároku na devizy dovážet nedostatkové suroviny. V roce 1984 mělo Československo 14 námořních lodí: Košice, Vítkovice, Blaník, Sitno, Radhošť, Kriváň, Praha, Mír, Bratislava, Třinec, Orlík, Slapy, Lipno a Ostrava.

Vedle Československé námořní plavby existovala ještě Československá plavba dunajská, která zajišťovala kromě říční plavby také spojení s mořskými přístavy na Černém, Středozemním a Rudém moři. Během válečného konfliktu mezi Izraelem a několika arabskými státy a po něm byla československá loď Lednice spolu s 14 dalšími loděmi osm let (1967–1975) držena na Velkém Hořkém jezeře u Suezského průplavu i se svou posádkou. Pak byla odvlečena do Rijeky k opravě.

Po listopadové revoluci byla v roce 1992 Československá námořní plavba privatizována v první vlně kuponové privatizace. Většinovým akcionářem se stala společnost Stratton Investments spojená s Harvardskými investičními fondy. Viktor Kožený (majitel Harvadského průmyslového holdingu, podvodník a šmelinář) v té době usiloval o ázerbajžánskou ropnou společnost a pro tyto aktivity potřeboval hodně peněz na oficiální platby i na úplatky. Lodě tak postupně prodával. Ačkoliv provoz lodí vykazoval dlouhodobé zisky, většinoví akcionáři České námořní plavby a.s. v roce 1998 rozhodli o výkupu akcií společnosti, což vedlo k utlumení činnosti společnosti a postupnému prodeji dalšího majetku a lodí. Společnost se následně dostala do hluboké ztráty. Přestože s ukončením provozu lodí hrozilo i ukončeni činnosti společnosti, Česká námořní plavba se po roce 2002 postupně stabilizovala.

Čeští a slovenští námořníci nadále v oboru působí, avšak většinou pod hlavičkou jiných společností. Na čtyřech z lodí německého rejdařství MST byly některé posádky složeny kompletně z Čechů a Slováků. Národnostně smíšené posádky byly i na lodích některých italských rejdařů – české či slovenské zastoupení na cca 15 lodích (zejména v důstojnickém sboru), přičemž podřízená posádka pochází často z jiných zemí, například Ukrajiny. České a slovenské námořní důstojníky zaměstnali i někteří z kupců bývalých lodí Československé námořní plavby.

Jiří Červín s využitím Wikipedia.org