Pátý ročník Záhora festu rozjasnil v sobotu v Kněžičkách na Nymbursku den několika stovkám návštěvníků

Sládek pivovaru Vojtěch Záhora: I během festivalu jsme vařili pivo

Majitelé pivovaru Tomáš a Vojtěch Záhorovi

Jak hodnotíš tento ročník Záhora festu?

Osobně jsem si letošní Záhora fest náramně užil. Cítím, že se kolem našeho piva vytváří široká a pevně spjatá komunita přátel. Myslím, že se posouváme z klasické české pivní kultury někam dál, že společně s dalšími minipivovary vytváříme kulturu, která je živelná, odklání se od alkoholismu a přibližuje nás k větší všímavosti k chutím, vůním, přemýšlení a toleranci.

Máš zpětnou vazbu od návštěvníků?

Samé úsměvy a dobrá nálada. Jedna zapomenutá bunda a spousta vzpomínek.

Co tě zaujalo při prohlídkách minipivovaru? Ptali se zájemci třeba na recepturu?

Přiznám se, že jsem ani na jedné prohlídce nebyl (smích) To se nedalo stihnout. Vím, že jednu bral Víťa z Castellum Brewery jako praxi pro pivovarskou školu Beer Academy. S ní úzce spolupracujeme. Další vzal David z naší experimentální varny v Plaňanech, a zbytek kolega Martin, který u toho ještě vařil pivo. I během festivalu se totiž muselo vařit pivo, byla to výrobní nutnost. Nechali jsme návštěvníky nakouknout do kuchyně opravdového provozu. Obvykle se dává ochutnávat mladé pivo, protože to se dá sehnat opravdu jen v pivovarech. Další ochutnávka je vůbec samotná návštěva výroby, protože všude všechno krásně voní.

Zajímavé bylo to prolínání scén – venkovní a kulturákové. Dohrála kapela a půlka ansámblu přešla hrát divadlo…

Záhora fest se přesouvá z pivního-hudebního festivalu na rodinný-multižánrový. To s sebou nese spoustu různých atrakcí, které vyžadují správný prostor. Díky množství účinkujících se pořád něco dělo, a jeden okamžik byl výjimečný v tom, že naše domácí kapela Koko Noise hrála rovnou v kostýmech na divadlo. Tři členové jen odhodili nástroje a šli rovnou na prkna. Nešlo to udělat jinak, protože hlavní postava Honzík z Oliverovy dálky měl zase vystoupení hned po divadle. Kněžičky prostě žijou. Rádi se na tom podílíme, jak umíme.

Co znamenaly ty dřevěné soudky v Beergeek stage?

Jsme těsně propojeni s domovarnickou a experimentální pivní scénou, vyvíjíme nová piva a dáváme prostor mladým talentům v oboru. Pivo jsme mohli ochutnávat z luxusních samospádových soudků. Tam jsem se zasekl úplně nejdelší čas, miluju ochutnávání a u samospádů jsem tak nějak nejvíc doma.

Váš kiosek před pivovarem má velmi poetické jméno…

To má. Všechny vás zvu do našeho pivovarského Baru na konci vesmíru, kde je nyní víkendově otevřeno až do září. Čerstvější než tam už to nebude.

Petr Prochor Procházka a Lukáš J. Trejbal

Foto: Jiřina Procházková